Vše se tu dělá ručně. Na první pohled je to hrozné "nimrání". Ale vyplácí se českou ruční práci oceňují hlavně v cizině. Zdeněk Janák vyváží do dvaapadesáti zemí, hlavně do Spojených států. "Začínal jsem úplně bez peněz, museli jsme si vzít úvěr. Měli jsme s manželkou jen dům a ten byl taky vlastně na půjčku," vzpomíná na začátek devadesátých let Zdeněk Janák.
Teď už má i vlastní výrobnu. Koupil ve východočeském Miletíně starý hostinec, který předělává na malou továrnu. Bývalý hostinec zatím příliš továrnu nepřipomíná. Dům vypadá zvenčí skoro opuštěný, ani chodba v přízemí na první pohled nenasvědčuje, že se zde pracuje.
Jen u zdi jsou naskládané krabice plné stříbrných ozdob s tvarem mořské pany. "Ty si objednal šéf pro své přátele a obchodní partnery," vysvětluje mistrová Blanka Bělinová. Svět vánočních cinkrlat žije naplno až v prvním patře. Je tu teplo a ve vzduchu vůně, jako by si deset žen najednou lakovalo nehty.
Ovšem několik pracovnic místo rukou maluje stovky kouliček, špiček a ježíšků na saních. Všechny včetně paní mistrové jsou stříbrné, mají na obličeji i ve vlasech třpytky, kterými zdobí skleněné figury. Jako by se chystaly na ples.
"Zaměstnávám nejen ženy. které v oboru dříve pracovaly, ale třeba i bývalé zdravotní sestry či družinářky, které tu využívají své výtvarné nadání," konstatuje podnikatel. "Nejdřív je nechám, ať předvedou, co umí. Nástupní plat není vysoký, pětadvacet korun na hodinu. Teprve po čase se ukáže, jestli tuhle práci můžou dělat," dodává Janák.
Na dotaz jaký je Janák šéf, reagují jeho zaměstnankyně smíchem - takové otázky se přeci nedávají. "Vždycky pro nás dokáže zajistit práci. Nikdy jsme třeba nemuseli zjara, kdy je jí méně, zůstat doma s nižším platem," říká nakonec účetní Simona Černá.
A jestli to bylo lepší ve státním podniku nebo u soukromníka? Mistrová Bělinová si nestěžuje: "To víte dělat se musí všude, když chcete peníze. Dříve byly jistoty, které dnes nejsou, ale to je přeci tahle doba." Firma ročně vyveze asi pětadevadesát procent svého zboží.
Z toho šedesát procent putuje na trh Spojených států amerických. "Lidé tam jsou zvyklí kupovat na každé Vánoce nové ozdoby. Je to věc módy. Ne jako u nás, kde se jedny kouličky předávají z generace na generaci. V Americe jde naše zboží do dražších obchodů, kde jsou za ně zákazníci ochotni platit i několik desítek dolarů," uvádí Zdeněk Janák.
Zároveň dodává, že se část vyvezeného zboží vrací prostřednictvím zahraničních sítí supermarketů k tuzemským kupujícím. Zdeněk Janák prodává za hranice prostřednictvím specializované vývozní společnosti.
Při pohledu na částku 78 dolarů, která je uvedena na etiketě vyrobené pro americký obchod logicky napadne: není spojení s exportérem nevýhodné, když firmě Zdeňka Janáka platí za jeden kus například necelých sedmdesát korun?
"V americké ceně jsou zahrnuty náklady na dopravu, clo a další. Něco vyvážíme i sami, ale když spočítáme vynaložený čas a starosti, vyjde to nastejno - jako s vývozcem. S ním je to jednodušší," vysvětluje Zdeněk Janák Letos Zdeněk a Milada Janákovi počítají s obratem šestnáct milionů korun, tedy asi o dva miliony vyšším než loni.
Poptávka po jejich zboží je velká. Přesto, jako asi všichni tuzemští podnikatelé, mají určité výhrady. "Problémy jsou v podnikání vždycky. Mě osobně vadí velmi vysoké sociálni dávky, které je třeba platit za zaměstnance," říká Zdeněk Janák.
Teď už má i vlastní výrobnu. Koupil ve východočeském Miletíně starý hostinec, který předělává na malou továrnu. Bývalý hostinec zatím příliš továrnu nepřipomíná. Dům vypadá zvenčí skoro opuštěný, ani chodba v přízemí na první pohled nenasvědčuje, že se zde pracuje.
Jen u zdi jsou naskládané krabice plné stříbrných ozdob s tvarem mořské pany. "Ty si objednal šéf pro své přátele a obchodní partnery," vysvětluje mistrová Blanka Bělinová. Svět vánočních cinkrlat žije naplno až v prvním patře. Je tu teplo a ve vzduchu vůně, jako by si deset žen najednou lakovalo nehty.
Ovšem několik pracovnic místo rukou maluje stovky kouliček, špiček a ježíšků na saních. Všechny včetně paní mistrové jsou stříbrné, mají na obličeji i ve vlasech třpytky, kterými zdobí skleněné figury. Jako by se chystaly na ples.
"Zaměstnávám nejen ženy. které v oboru dříve pracovaly, ale třeba i bývalé zdravotní sestry či družinářky, které tu využívají své výtvarné nadání," konstatuje podnikatel. "Nejdřív je nechám, ať předvedou, co umí. Nástupní plat není vysoký, pětadvacet korun na hodinu. Teprve po čase se ukáže, jestli tuhle práci můžou dělat," dodává Janák.
Na dotaz jaký je Janák šéf, reagují jeho zaměstnankyně smíchem - takové otázky se přeci nedávají. "Vždycky pro nás dokáže zajistit práci. Nikdy jsme třeba nemuseli zjara, kdy je jí méně, zůstat doma s nižším platem," říká nakonec účetní Simona Černá.
A jestli to bylo lepší ve státním podniku nebo u soukromníka? Mistrová Bělinová si nestěžuje: "To víte dělat se musí všude, když chcete peníze. Dříve byly jistoty, které dnes nejsou, ale to je přeci tahle doba." Firma ročně vyveze asi pětadevadesát procent svého zboží.
Z toho šedesát procent putuje na trh Spojených států amerických. "Lidé tam jsou zvyklí kupovat na každé Vánoce nové ozdoby. Je to věc módy. Ne jako u nás, kde se jedny kouličky předávají z generace na generaci. V Americe jde naše zboží do dražších obchodů, kde jsou za ně zákazníci ochotni platit i několik desítek dolarů," uvádí Zdeněk Janák.
Zároveň dodává, že se část vyvezeného zboží vrací prostřednictvím zahraničních sítí supermarketů k tuzemským kupujícím. Zdeněk Janák prodává za hranice prostřednictvím specializované vývozní společnosti.
Při pohledu na částku 78 dolarů, která je uvedena na etiketě vyrobené pro americký obchod logicky napadne: není spojení s exportérem nevýhodné, když firmě Zdeňka Janáka platí za jeden kus například necelých sedmdesát korun?
"V americké ceně jsou zahrnuty náklady na dopravu, clo a další. Něco vyvážíme i sami, ale když spočítáme vynaložený čas a starosti, vyjde to nastejno - jako s vývozcem. S ním je to jednodušší," vysvětluje Zdeněk Janák Letos Zdeněk a Milada Janákovi počítají s obratem šestnáct milionů korun, tedy asi o dva miliony vyšším než loni.
Poptávka po jejich zboží je velká. Přesto, jako asi všichni tuzemští podnikatelé, mají určité výhrady. "Problémy jsou v podnikání vždycky. Mě osobně vadí velmi vysoké sociálni dávky, které je třeba platit za zaměstnance," říká Zdeněk Janák.
