Sama sice má doktorát z chemie, ale dnes se věnuje hlavně řízení celé společnosti.
Třiapadesátiletá dáma menší postavy srší energií i po osmé hodině večerní. Vypovídá to o tom, díky čemu spolu s manželem a kolegy za posledních pět let dokázala firmu vypracovat ve společnost, která vyvíjí léky a spolupracuje s českými i světovými farmaceutickými podniky.
Nechutné sirupy
Většinu věcí si drží vědci z nenápadné laboratoře naproti smíchovskému pivovaru pod pokličkou. Vývoj léků trvá dlouho a rok až dva zabere jejich registrace a patentování. Blízko odhalení už je však třeba vylepšený sirup.
"Úprava chuti sirupů se zdá jednoduchá, ale není to jen v tom, že se do něj něco přidá. Látka je pronikavě nechutná, takže se musí uzavřít tak, aby se v ústech nedostala na chuťové pohárky," vysvětluje Xénia Svobodová.
Vzápětí však dodává, že sirupy byly jen taková libůstka. Hlouběji se věnují výzkumu léků proti rakovině a viru HIV. Společnost proto už buduje další laboratoř v Brně.
Oprašují staré léky
Na počátku bylo šest lidí z Výzkumného ústavu pro farmacii a biochemii. V roce 2000, když šel ústav do privatizace, si část odkoupili. Aby firma přežila a uchytila se, začali se vědci zaměřovat na vývoj konkrétních léků. Vymýšlejí buď zcela nové léky, nebo vylepšují ty, kterým už skončila patentová ochrana.
 |
Ani dobrý nápad a chytré hlavy by však pro úspěšnou expanzi nestačily. Po roce fungování výzkumníci získali výměnou za 42procentní podíl ve firmě dva miliony od společnosti Cash Reform. A později dalších 25 milionů korun za akcie pro tři nové investory. Uspěli, protože stojí samostatně a odděleně od univerzit.
"Když se na výzkumu podílí škola a studenti, je pak při prodeji licence problém, kdo je majitelem duševního vlastnictví. A do toho farmaceutické firmy nejdou," říká Petr Polách, který tehdy působil v Cash Reform.
Stroj jako kopírka
Získané peníze vědcům z firmy IQA umožnily další rozvoj a hlavně nákup dobrého vybavení.
Nejdražší stroj v celé laboratoři vyhlíží celkem nenápadně - podobá se kopírce. Stojí však skoro pět milionů korun.
"Celkem tady máme vybavení za dvacet milionů, ale to je dost minimalistické," popisuje Svobodová. Bez tohoto zařízení by se mezi špičku nedostali. I dnes sice vědci začínají své bádaní nad mističkami a baňkami, ale spoustu práce udělají počítače. Za noc dokážou otestovat tisíc léčivých látek a člověk vybere jen pár, které stojí za to dál vyvíjet.
"Dříve byl objev nové látky velká sláva, ale dnes jde spíše o to, kdo vybere tu nejlepší, kterou lze nejsnadněji vyrábět a s co nejmenšími náklady," přibližuje Xénia Svobodová.
Důležité je trefit se do toho, co právě letí a nedělá na tom někdo jiný. V tom však u nemocí, jako je rakovina nebo HIV, které se stále vyvíjejí a mutují, moc potíže nejsou. Stále je potřeba něco nového.
K zákazníkům patří Zentiva
U rakoviny je třeba problém, že léky zabíjejí i zdravé buňky."Je to, jako když chci dostat do těla kapku mléka, ale naliju litr a čekám, kam ta kapka dopadne," přibližuje výzkumnice. A naznačuje firemní cíl: vyvinout nejen účinný lék, ale i takový, aby co nejméně škodil zbytku těla.
Tři desítky vědců dnes v IQA dělají celkem na pěti projektech. Dva jsou jejich vlastní a zbývající tři vypracovávají na zakázku pro farmaceutické firmy.
Jedním ze zákazníků IQA je v Česku i výrobce léků Zentiva.
"Můžu o nich mluvit jen v superlativech," říká Jiří Dohnal, který v Zentivě řídí analytický vývoj. Oba manžele Svobodovy zná ještě z jejich působení v Ústavu pro farmacii, který tehdy vedl.
"Nemáme dost kapacity pokrýt všechno, takže je žádáme o to či ono," říká Dohnal k dnešní spolupráci. Podobných společností podle něj v Česku moc není a vývojem léků se zabývá už jen jedna další.
Život na cestách
Velký prostor pro uplatnění má firma Svobodové v zahraničí. Dnes IQA spolupracuje s výrobci léků z Německa, Francie, Indie i Turecka. Pro Xéniu Svobodovou to znamenalo, že když začínali, trávila dva roky stále na cestách po konferencích a schůzkách s obchodními partnery.
"Dnes už to omezuji, ale stále je to minimálně jedna cesta měsíčně," říká Svobodová. Kdyby si zapichovala vlaječky do mapy, měla by bílé místo snad už jen v Austrálii a na Novém Zélandu. Například v Indii už byla několikrát a letos se chystá do Číny. Její manžel a partner v podnikání, který se věnuje hlavně bádání, už tam byl dvakrát."V Číně děláme společně vývoj, nakupujeme suroviny a třeba v Jižní Koreji už jednáme o licenci na sirup," popisuje Svobodová rozsáhlé aktivity.
Ona sama se dnes bádání už nevěnuje. "Doma ve vitríně mám ještě dvě křivule, ale jinak se tam nic chemického neděje," směje se. Naposledy stála nad baňkami začátkem 90. let. To měli s manželem malou laboratoř na Slovensku, kde předtím působili v tamním výzkumném ústavu.
Ale s chemií v krvi se už Xénia Svobodová narodila. Chemici byli oba rodiče, a tak se už jako malá sžila s laboratoří. Jejich syn ve stejných šlépějích nejde a věnuje se počítačům a novým technologiím.
