Ze svého postu řídí devatenáct zaměstnanců, z toho šest žen a třináct mužů. Jak říká, nikdy nedělala mezi zaměstnanci rozdíly podle pohlaví.
"Nerozlišuji podřízené na muže a ženy, ale na schopnější a méně schopné," zdůrazňuje Hnátová.
Připouští, že někteří mužští kolegové na ni pohlíželi s určitou nedůvěrou, nepřikládala tomu však velkou váhu. "Nikdy mi to nepřekáželo v dosahování pracovních výsledků a cílů, které jsem si předsevzala," říká.
Domnívá se, že jako žena dokáže některé problémy vnímat citlivěji. "Mnohdy cítím konflikt, který nebyl vyjádřen slovy. Myslím si, že mám schopnost empatie, a snažím se to využít ku prospěchu věci," tvrdí o sobě.
V počítačové společnosti PVT pracuje už od studií, o svých zaměstnancích má tedy jasné představy. "Jsem zvyklá odvádět precizní práci a vyžaduji to i od svých podřízených," říká o sobě. Připouští, že někteří z nich tím mohou být zaskočeni.
"Je důsledná, o podřízené se zajímá. V každém případě se snaží dotahovat věci do konce," říká o své nadřízené ředitel oddělení kontroly a interního auditu Radim Režný.
 |
Ačkoli je obor, ve kterém se Hnátová pohybuje, stále ještě doménou mužů, ona sama se nikdy s diskriminací nesetkala. Je to částečně i tím, že firma, ve které pracuje, je na ženský fenomén zvyklá. Poměr žen a mužů je v PVT podle ní vyrovnaný.
Nebyla jsem určena ke škopku
Věra Hnátová se narodila v rodině vysokoškolského profesora a pediatričky. Rodiče ji naučili, že být ženou ještě neznamená zůstávat doma u plotny. Prostředí, kde oba rodiče respektovali navzájem svá povolání, ji přivedlo i na cestu vysokoškolského studia.
"Já a můj bratr jsme vyrůstali jako svébytní jedinci, nebyla jsem ten, kdo byl určen ke škopku," zdůrazňuje.
Během studií porodila své první dítě, dnes šestadvacetiletou dceru, a přiznává, že to bylo těžké období. Obávala se, že by jako některé její kolegyně nemusela studia dokončit. "Měla jsem z toho hrůzu, naučila jsem se poměrně intenzivnímu životnímu rytmu," říká.
Vzhledem k tomu, že se rozhodla pro denní studium, které bylo náročné na čas, musela jí rodina, a především manžel, pomáhat.
"Muž dělal vše pro to, abych školu dodělala, a všemožně mě podporoval," chválí svého manžela.
Hnátová vystudovala Vysokou školu strojní a elektrotechnologickou v Plzni, obor technická kybernetika a automatizované systémy řízení. V roce 1983 promovala s červeným diplomem a okamžitě se začala zajímat o práci v Podniku výpočetní techniky v Plzni.
Na pozici ředitelky úseku kvality a řízení se propracovávala krůček po krůčku.
"Začínala jsem od píky jako operátor počítače EC 10 30, který zabíral celé patro. Prošla jsem prakticky všechny oblasti činnosti společnosti. Byla to velmi dobrá zkušenost, která dnes mnohým našim zaměstnancům chybí," říká.
Do roku 1991 pracovala jako vedoucí ekonomického útvaru. Pak se jí naskytla příležitost přestěhovat se z Plzně do Řevnic u Prahy a současně pokračovat v práci pro firmu PVT, tentokrát jako zástupce obchodního ředitele. Oddělení jakosti a řízení šéfuje od roku 1996.
Synovi pořádám večírky
Hnátová pracuje většinou do osmi hodin večer, víkendy strávené v práci nejsou výjimkou. Její povolání ji baví, proto se svým druhorozeným, dnes devatenáctiletým synem vydržela na mateřské dovolené jen necelé dva roky. Pak prý spěchala zpátky do práce.
Při svém vytížení zvládá i domácí práce. "Peru, vařím, uklízím, mám ráda vedení velkého domu," říká.
V jejím obývacím pokoji se často schází celá rodina. Hnátová přiznává, že je zřejmě mezi matkami raritou, protože pro svého syna a jeho spolužáky pořádá v domě večírky. Sleduje tím však určitý cíl. "Dávám přednost tomu, aby se to odehrávalo u nás, než v nějakém neřízeném režimu třeba na diskotéce," uvádí věci na pravou míru svým specifickým technickým žargonem.
Jiné vidění světa
Vedle své práce se Hnátová věnuje Klubu manažerek, který spoluzakládala. Skupina funguje zhruba tři roky jako jedna z mnoha v rámci České manažerské asociace a má pětadvacet členek.
Kromě členství v klubu je také viceprezidentkou České manažerské asociace. Zdůrazňuje, že založením klubu se nesnažily s kolegyněmi vytvořit protipól mužským manažerům, pouze rozšířily aktivity asociace o témata, která jsou typická pro ženy na řídících postech.
"Podnikatelky mají jiné vidění světa než muži, jiný přístup. Ale pořád se považuji za stejný živočišný druh," říká.
Lenka Tomešová, spoluzakladatelka klubu, se o své kolegyni vyjadřuje s respektem. "Je to velmi racionální, životem zkoušený člověk. Má velice dobrý přístup k lidem," říká.
 Věra Hnátová |
