JAK V TESTU OBSTÁLY VÍDEŇSKÉ PÁRKY? - INFOGRAFIKA ZDE
Pro ty, které mají stejnoměrnou zlatavou barvu, jsou křehké, ale pevné, příjemně šťavnaté, ale ne tolik, aby pouštěly tekutinu, voní po uzení a chutnají po mase.
Jenže někdy si koupíte párek, který má tvrdou slupku, z níž se maso vydrolí nebo vyteče, má tmavou barvu po barvivech a chutná nahořkle po přehnané dávce koření.
Ani pětka nestačila
Těch druhých je naštěstí na trhu méně než těch prvních. Prokázal to test MF DNES, který posuzoval kvalitu 16 vídeňských párků z hypermarketů. Devět párků získalo dobré hodnocení, tři průměrné a čtyři propadly.
Vítězem testu se staly vakuově balené vídeňské párky firmy BUnipack z Rosic u Brna. Za propadák testu označili porotci, kteří "naslepo" posuzovali vzhled, chuť a konzistenci, párky, které pro síť obchodů Lidl vyrábí plzeňský Schneider. Většina hodnotitelů jim dala pětku a někteří měli chuť udělit i šestku.
Separáty stále na scéně
Poměr lepších a horších párků by nasvědčoval spíš tomu, že se kvalita masných výrobků opět zlepšuje. Od září 2003 platí totiž nová vyhláška, která zpřísnila pravidla pro výrobu uzenin a měla opět do obchodů vrátit kvalitní výrobky.
Výrobcům párků předepisuje, jak má výrobek vypadat, vonět a chutnat a určuje základní suroviny. Většina výrobců ji respektuje, přesto se i v tomto testu objevily dva výrobky (od Procházky z Roudnice a z Masozávodu Krahulčí), které neodpovídají předpisům.
Obsahují totiž zakázané drůbeží separáty, maso strojně oddělené od kostí nahrubo vykostěných. Oba výrobci také přidávají do párků sójovou bílkovinu, která sice zakázaná není, ale v masitých párcích z kvalitní suroviny nemá co dělat.
Separáty nejsou sice nic škodlivého, používat se mohou třeba v drůbežích párcích a špekáčcích, ale pro vídeňské párky jsou tabu. Pokud je výrobce používá, musí svůj produkt nazvat jinak.
To je také důvod, proč se na trhu objevují nejrůznější párky nepárky s názvy jako klausovky, čertíci či čertovinky... Stejný příběh jako u špekáčků - pokud špekáček neodpovídá některému z předepsaných požadavků, nesmí se jmenovat špekáček. Proto taková inflace opékáčků a buřtíků v obchodech.
| STŘÍVKA PRO PÁRKY |
| přírodní - skopové nebo vepřové; je jich málo, proto se nahrazují umělými |
| cutisinové - uměle vyrobené kolagenní střívko z přírodních surovin; je jedlé, pružné, má přirozený vzhled srovnatelný se skopovým střívkem |
| umělé - plastový obal se nejí, před ohříváním se musí odstranit |
Jak na ně
1. Pokud chcete skutečně kvalitní párek, vybírejte si vídeňské, debrecínské, lahůdkové, spišské nebo jemné. Ty podléhají přísnějším předpisům. Nejrůznější čertíci, čertovky nebo klausovky jsou jen jejich levnou variantou z náhražkových surovin.
2. Povrch párku nesmí být oslizlý, lepkavý, neměl by být ani moc svraštělý. Ideální by bylo, kdybyste mohli párek prsty zmáčknout: měl by být pružný, pevný, s dobře napjatým střívkem, ani moc měkký, ani moc tvrdý.
3. Najděte si svého výrobce, jehož párky vám chutnají. U pultu s váženými uzeninami se nenechte odbýt, prodejce je povinen sdělit vám jméno výrobce.
4. Vodítkem může být i barva. Párek s našedlou nebo nazelenalou barvou nechte raději v obchodě. Příliš tmavou barvou se výrobce snaží navodit dojem, že použil hodně masa. Jenže zpracované maso není nikdy tak červené jako syrové. Přirozená barva vídeňských párků je tedy světle růžová, jiné je to u spišských a debrecínských párků, ty získají barvu od použité papriky.
5. Párek se při ohřívání nesmí vařit, mohl by prasknout a ztratil by své chuťové vlastnosti. Ideální teplota je 75 až 80 °C. Ohřátý párek je lesklý, pružný a jemný na skusu.
