SMLSALOVINY aneb jak žít a přežít
Sledovat další díly na iDNES.tvOdpad, který vyhodíme do žlutého kontejneru, dovezou popeláři nejdříve do třídicí linky. Tam stojí u pásu několik lidí, kteří rozřazují do jednotlivých fochů různé druhy plastu - fólie, obaly od čisticích prostředků, ale také PET lahve. A to podle barev.
Následně se z lahví stanou slisované balíky, které putují k dalším firmám. Jednou z nich je PETKA CZ sídlící v Modřicích v okrese Brno-venkov. „Naše společnost se zabývá recyklací PET lahví, konkrétně přípravou recyklátu pro další využití,“ říká ředitel firmy Josef Hejl.
Na dvoře mají stovky slisovaných balíků rozdělených podle barev. Některé balíky obsahují jen čiré lahve, jiné zelené, další mix červených a hnědých. Nechybí pochopitelně ani modré.
Vysokozdvižný vozík nejdříve vozí balíky na začátek recyklační linky. Stroj si dokáže slisovaný balík „rozdělat“ a vytahat z něj jednotlivé lahve, které poté posílá na pás.
Následuje samotné třídění. Ne ze všech lahví je totiž možné vyrobit kvalitní drť. „My ten recyklát musíme v podstatě připravit do kvality, která odpovídá až virgin materiálu, tedy s minimem ostatních nečistot. To jsou všechny jiné plasty než PET. Problémy nám činí například celopotahované lahve, které jsou potažené smršťovací etiketou, buď z PVC, nebo polystyrenu,“ vysvětluje Hejl.
Tyto smršťovací etikety se objevují na Jupících, Watter Kubících, ledových čajích Lipton či Kofolách (psali jsme zde).
Nejprve třídí stroj. Ten vyhazuje vše, co není PET. „Stroj ale není tak citlivý jako lidské oko,“ vysvětluje ředitel, proč za strojem stojí u pásu lidé, kterým pod rukama prochází desítky tisíc flašek denně. Ti vybírají z pásu kameny, sklo, ale také plastový materiál, který není PET.
KVÍZ: Co znamená BRKO, ZEVO a TAP? Otestujte se, kolik víte o odpadu |
„V další fázi se PET lahve za skrápění vodou v mokrých mlýnech rozdrtí a pokračují do prací části. Oddělí se rozdrcená víčka a etikety a ta PET drť, kterou potřebujeme, je za teploty 90 stupňů vyprána, vyčištěna a vysušena na požadovanou vlhkost. Poté opět stroj zkontroluje, zda nejsou přítomny nějaké nečistoty. Na jednu tunu materiálu jich smí být jen 60 gramů,“ popisuje Josef Hejl. Rozdrcené etikety a víčka nepřijdou vniveč, jako recyklát je zpracovávají v dalších firmách.
Drť zvaná flakes poté putuje trubkou až do velkého pytle, kterému se říká big bag. „Tyto velkoobjemové vaky pak posíláme našim klientům, kteří se nacházejí převážně v naší republice a Evropě obecně,“ dodává ředitel.
Pásky unesou stovky kil
Jedním z odběratelů drti je i firma Svitap J. H. J. sídlící ve Svitavách. Ta z ní vyrábí mimo jiné různobarevné pásky. „Ty se používají jako náhrada ocelové pásky pro balení výrobků, kde potřebujeme vyšší pevnost. Používají to betonáři k vázání betonové dlažby na paletách, používá se to v dřevařském průmyslu ke svazování trámků, prken. V podstatě všude, kde balíme něco těžšího na paletu, tak se to dá svázat naší páskou,“ říká ředitel divize I Tomáš Reichelt.
Denně se v hale vyrobí 800 až 900 kilometrů pásků denně. Ty jsou poté opět recyklovatelné.
Vak s drtí zavěsí jeřábem nad násypku a z ní putují kousíčky lahví do krystalizéru. „Tam se zahřejí na 160 stupňů, čímž jednotlivé flaky částečně zkrystalizují a do určité míry se zbaví vlhkosti. Dále postupují do sušičky, kde se vymraženým vzduchem vysoušejí na potřebnou vlhkost. Poté putují do takzvaného extrudéru. Ten kousky roztaví a přidá k nim aditivum,“ popisuje Reichelt.
PŘEHLEDNĚ: Do žlutého, nebo hnědého kontejneru? Vše o třídění odpadu |
Aditivum má například zelenou, oranžovou či modrou barvu. Díky němu získá hmota určitý odstín, nejčastěji zelený. A aditivum zároveň „antistrapující“ přísadou zajišťuje, že se pak pásek v podélném směru netřepí.
Z drti se tedy stává jednobarevná tavenina, kterou stroj vytlačuje do vany s vodou o teplotě mezi 30 a 35 stupni. „A tím, jak se to dostane do kontaktu s vodou, tak se to zchladí v požadovaném rozměru a dál už to putuje celou linkou tak, jak to zůstalo v momentě zchlazení,“ líčí ředitel.
Vzniká tedy pásek, který je poté potřeba ještě sušit a následně v peci natahovat, aby získal potřebnou pevnost. „Pásek se pětkrát natáhne na délku. Ten, co vyrábíme dnes, má pevnost 300 kilo. Takže až silou přes 300 kilo se přetrhne. Silné pásky mají pevnost přes tunu,“ říká Reichelt.
Poté pásek potisknou a následně už se v navíjecí stanici navíjí na papírovou dutinku. Z drti se ale dají vyrobit i jiné věci - mimo jiné textilní vlákna nebo nové lahve.
