Tran Van Ngoc, majitel jičínského obchodu s textilem, se ve svých šestapadesáti letech začíná učit, že s konkurencí jde bojovat i jinak než pro Vietnamce typickým celodenním vysedáváním u kasy.
"Všiml jsem si, že Češi hodně reagují na reklamu, která nabízí velké slevy na konkrétní výrobky. Tak jsem to vyzkoušel také," říká Ngoc.
Nechal si vytisknout 3 000 letáků, na kterých zlevnil pánská tílka či dámské tříčtvrťáky zhruba na třetinu jejich původní ceny. Ty pak během března a dubna roznesl lidem do schránek – a pak se nestačil divit.
"Tržby se mi hodně zvedly a do dneška se drží. U nátělníků se například prodej zvedl trojnásobně," pochvaluje si Ngoc s tím, že akci bude opakovat.
Do reklamy přitom investoval poprvé před sedmi lety, to když se ze stánku přesunul do kamenného obchodu a před něj si postavil stojan se jménem podniku. Vyšel ho tehdy na dva tisíce korun, což mu přišlo příliš, a zařekl se, že už do reklamy nebude nikdy investovat.
"Svůj názor jsem musel kvůli krizi změnit. Vedle letáků, které mě přišly na tři tisíce, jsem si za další čtyři koupil také sadu písmen, která jsem nalepil na výlohy, abych zvýraznil svůj obchod," popisuje Ngoc.
Podobně jako jičínský obchodník začínají do reklamy investovat také ostatní Vietnamci. "Je to trend, který začal tak před dvěma lety a krize ho ještě posílila. Vedle drobných obchodníků si reklamu čím dál častěji zadávají restaurace, bistra, různé organizace, jako například vietnamská katolická církev či pražská tržnice SAPA, která je centrem vietnamské komunity v Česku. Každý chce být více vidět a přitáhnout klienty," říká majitel reklamní agentury Zlatý nápad Nguyen Hoai Vu.
Před deseti lety podle něj reklamní byznys prakticky neexistoval. "Lidé si sami namalovali písmenka s názvem obchodu a zboží, pak je vystřihli, nalepili na karton – a to bylo vše," popisuje vietnamskou reklamní kulturu na přelomu tisíciletí Nguyen Hoai Vu, ředitel reklamní agentury Zlatý nápad.
Jeho firma zpočátku dělala jen levné obchodní štíty za zhruba pět tisíc korun. Dnes od něj zákazníci požadují štíty větší a barevnější a jsou za ně ochotni zaplatit až 60 tisíc.
"Vedle log obchodů si však objednávají také mnohem více reklam do tisku, nechávají si tisknout obaly pro své výrobky a chtějí vypracovat kompletní marketingové plány prodeje. Zákazníků mám zhruba desetkrát více než před devíti lety," říká vietnamský kreativec.
Majitelům fast foodů například radí, aby po vzoru McDonald’s lákali lidi na speciální menu a zároveň ho v reklamě zlevnili oproti ostatním jídlům či inzerovali takzvané happy hours, kdy zlevní menu v časech, ve kterých k nim nikdo moc nechodí.
To zkusil například majitel pražského bistra BOK nabízejícího asijské speciality. "Funguje to. Nejvíce lidí k nám chodí na oběd. Když jsme ale začali inzerovat, že nabízíme levnější jídlo od pěti do devíti večer, tak začali chodit více právě v této době," říká Nguyen Nhat.
Restauratér chce reklamu využít také v rámci svého druhého byznysu – výroby instantních polévek a kaší, které chce dostat do většiny českých i vietnamských večerek.
"Obchodníci nakupují hodně v Makru, a tak si nechávám zpracovávat studii, co vše musím udělat pro to, aby si mé zboží brali přímo ode mne," vysvětluje Nhat.
Thiet Cao Nam, odpovědný za provoz restaurace Dong Do postavené v libušské tržnici SAPA, zase říká, že začali inzerovat slevy v časopisech proto, aby jim neklesly tržby.
"Naše restaurace má sice dobré jméno, ale všem nyní klesají prodeje, tak jsme si chtěli příjmy pojistit, což se povedlo," pochvaluje si provozní.
