V těch se prodají zhruba dvě třetiny všech vín. Zahraničí vína tak vytlačují ta moravská a česká.
"Loni byl poměr prodaná tuzemská vína versus zahraniční 67 ku 34 procentům (v korunovém vyjádření, pozn. aut.), letos to je 60 ku 40 procentům," uvádí mluvčí obchodů Makro Markéta Světlíková. Podobný přesun zájmu zaregistrovaly i obchody Hypernova, Albert a Delvita.
Masivní útok vín z Nového světa má na svědomí zejména otevření hranic po vstupu do Evropské unie loni v květnu, kdy odpadla zbývající cla.
"Začaly i dovozy méně kvalitních a nekvalitních vín za pár korun," říká sommeliér obchodů Delvita Vlastimil Vávra. "I laik pozná, zda v Chile sklidili dobré víno, anebo takzvaně vypláchli sud a stočili jej do lahve za zhruba jedno euro," dodává. Prvním vodítkem, jak špatné víno poznat, je jako u všech vín cena. V případě těch chilských, a zhruba to bude platit u dalších vín z Nového světa, je takovou hranicí 60 korun za lahev. Je-li cena nižší, pak by v nich zájemce neměl hledat kvalitu.
Při vyšší ceně je dobré najít si svého oblíbeného výrobce. Podle ročníků se moc orientovat nejde. Jde o země, kterým sluníčko a stálé povětrnostní podmínky přejí mnohem více než střední Evropě a ročník od ročníku se tak neliší tolik jako v těchto krajích.
I na pultech českých obchodů se tak dnes odehrává vinná řež, kterou tak dobře znají ze stejného důvodu Francouzi. Utlačována jsou v českých prodejnách jak vína ze staré Evropy, tak domácích vinařů, i když stále tvoří většinu.
"Kvůli menší poptávce jsme na pultech omezili vína z Rakouska, Itálie a Francie," říká Světlíková za obchody Makro. Rakouská vína dokonce vyřadili z nabídky úplně, protože se prodávala špatně. Ta jsou přímou konkurencí bílým vínům z Moravy. Rakouská vína přitom patří k evropské špičce, zvlášť pokud se poměřuje poměr cena versus kvalita.
Hůře se v tuzemsku prosazují i francouzská vína. Jejich nabídka v cenách od 100 do 150 korun zůstala v Česku nepatrná. "U většiny francouzských vín dochází k pomalému snižování cen a tato opožděná reakce ovlivnila jejich pozici na českém trhu," říká Kateřina Černá za obchody Ahold. Na vině jsou podle obchodníků dovozci a dodavatelé.
Stále tak existuje podstatný rozdíl mezi tím, zda si dobré francouzské nebo i španělské víno člověk koupí v Paříži či Madridu, nebo v Praze. Přirážka v Česku je většinou sto procent a více.
A jako hodně dobrá jsou zde prezentována vína, která v místě původu patří spíše mezi průměrná.
Tuzemského vinaře stejně jako jeho francouzského kolegu u Rhony dnes trápí nejvíce, jak odolat konkurenci z Jižní Ameriky a Afriky. "Rostoucí konkurenci cítíme. Cestou je dělat špičková vína," míní šéf Vinných sklepů Valtice Antonín Šťastný.
Na dražší a kvalitnější vína se orientují i další vinaři. Například Petr Marcinčák dodává pouze do restaurací, hotelů a vinoték a produkuje pouze vína s přívlastkem. "Je tam jistější a vyšší výdělek, tahle klientela tak nehledí na cenu," říká.
Někdy ale může vysoká cena i odradit. "Z hlediska poměru kvalita versus cena mohou česká vína zatím jen těžko konkurovat nejen Jižní Americe, ale i střední třídě z Francie," míní Miroslav Singer, viceguvernér ČNB, který jako svého koníčka provozuje s otcem dvě vinice.
Podle něj někteří domácí vinaři nasadili hlavně u červeného vína ceny moc vysoko, a tím zákazníky odrazují. Sami vinaři se zdráhají vyjádřit, jestli už víno například za 800 korun (i když z výtečného roku 2000) není předražené.
"Někdo si může říci, že osm set je hodně, ale některá vína by byla za osm set levná," říká sommeliérka a obchodnice Daniela Valentová.
"U některých je už cena tak vysoká, že jde spíše o snobismus než o odpovídající kvalitu," říká sommeliér Otakar Žoudlík. Sám vidí ideální cenu za odpovídající kvalitu kolem 500 korun.
