To jen vymoženosti moderního věku - třeba počítače a připojení přes internet - mu umožňují více pracovat z domova.
"Dlouhá léta jsem byl zvyklý chodit do práce v neděli. Přijet někdy v sedm večer, pracovat do desíti, jedenácti hodin. Teď přece jen spoustu věcí udělám doma," vypráví Vozdecký.
V těchto dnech oslavíte šedesáté narozeniny. Čím si připijete?
Určitě nebude na stole chybět můj oblíbený tramín. A pak naše chlouba, sekt Louis Girardot.
Tvrdíte, že práce je pro vás absolutním koníčkem. Ale vy jste přece původně vinař být nechtěl, i když z moravské vinařské rodiny pocházíte?
Lákaly mne technické obory. Nebo třeba doktorská dráha. Jenže všechno vzalo jiný spád, rodinné prostředí převážilo a já začal vinařství studovat. Po dokončení fakulty v Lednici jsem nastoupil na svoje první místo. A to se mi stalo osudem: byl to samozřejmě Starý Plzenec. Začínal jsem jako technolog.
Vaše kariéra těsně před rokem 1989 vystoupala až na pozici šéfa Českých vinařských závodů, pod které patřilo několik podniků. Pak se firma rozpadla na několik částí a vy jste se díky vyhranému konkursu stal v roce 1992 generálním ředitelem staroplzeneckého Bohemia Sekt. Bylo to jen proto, že jste firmu dobře znal? Co bylo hlavním motivem jít právě do Starého Plzence?
Trošku to souvisí právě s minulostí firmy. Byli tam lidé, kteří usilovali o renesanci domácího vinařství, třeba vývoj Bohemia Sektu toho byl důkazem. Já věřil, že se můžeme stát lídrem trhu, že se prosadí značka i podnik. Tak proto.
Přeskočme o několik let později. Bohemia Sekt už není jen Starý Plzenec, patří jí hektary vlastních vinic, sdružuje řadu podniků, získala pod svá křídla třeba i významného moravského výrobce Víno Mikulov. Tedy vinařské impérium?
Necítím se jako imperátor, ani se do té role nestavím. Jenže právě růst firmy byl jedním z klíčových rozhodnutí, pod kterými jsem podepsán.
Vzpomínám si na založení naší první vinohradnické firmy na Moravě. Potřebovali jsme získat určitou surovinovou základnu, bylo zřejmé, že bez toho nemůžeme v éře po pádu plánovaného hospodářství fungovat.
A tamní vinohradníci se na nás Plzeňany dívali mnohdy s despektem, ve stylu "Přijdou a nás budou učit vyrábět víno, copak my ho děláme špatně?" Já odpověděl: "A myslíte si, že ho děláte opravdu dobře?" Přes všechny obtíže bylo nesmírně důležité se právě na Moravě zabydlet. A dnes patří naše tamní výroba vína či starost o vinice ke špičce.
 |
PIVO, DESTILÁTY, VÍNO, KOKTEJLY na napoje.idnes.cz |
Jste v křesle generálního ředitele a předsedy představenstva Bohemia Sektu po mnoho let. Patříte k těm několika málo manažerům, kteří přežili výměnu vlastníků počínaje státem, přes fondy až k majiteli z oboru. A navíc jste je vždy dokázal přesvědčit, aby podnik investoval a vydělané peníze netekly pryč, ale zpět do firmy. Čím to?
Měl jsem jasnou představu, že je nezbytné vytvořit silnou skupinu. A tak jsem o tomhle záměru přesvědčoval i majitele. Na ně jsem měl mimochodem štěstí, nebyli to lidé, kteří by chtěli - tak jako tomu bylo v případě některých dalších českých firem - jen rychlý zisk bez ohledu na budoucnost.
Vzpomenete si na nějakou chybu, kterou byste ve svém profesním životě neopakoval?
Tak to jste mě docela zaskočil. Třeba od vlastníků firmy jsem žádnou významnou výtku neslyšel. Víte, já svých rozhodnutí nelituji, protože si myslím, že žádné nebylo absolutně špatné.
Co je nejhorší v manažerské práci, je propouštění lidí. Ale u nás muselo přijít. Už třeba proto, že část výroby, ruční práce, totiž nahradily stroje. Ale na druhou stranu jsme posilovali: na začátku devadesátých let byl v úseku prodeje jeden zaměstnanec. Dnes jich máme osmdesát.
Přesto - nějakou kaňku ta léta minulá přinést musela...
Hodně času a práce jsme věnovali do plánovaného nákupu jedné bulharské vinařské společnosti. Tam se ale stalo, že jsme se ne naší vinou stali obětí podvodu a nakonec ze všeho sešlo. To původní rozhodnutí, tedy vstoupit na tamní trh, ovšem chybné nebylo.
Oslavil jste šedesátku. Co si profesně budete přát do dalších let?
Třeba mít i další úspěchy v zahraničí, jako nyní, kdy jsme začali dodávat naše výrobky na belgický trh. Ten je považován za hodně obsazený. Nebo se pokusit o dobrou investici v některé ze zajímavých vinařských zemí na východ od nás.
Léta jste v čele firmy, která se vypracovala v jednoznačného lídra trhu. Patříte k ceněným manažerům. Tomu asi odpovídá i váš příjem. Umíte si peněz užívat?
Co potřebuji si koupím, ale nemyslím, že jde o mimořádné věci. Třeba dovolenou - vždy čtrnáct dní v létě - trávím s manželkou v Chorvatsku, to je moje oblíbené místo.
Lidé, pláže, příroda. Snad dvakrát jsme byli na Kanárských ostrovech. A dál? Nesním více, než mohu. Měl bych žít zdravě, snažím se, ale ten nepravidelný denní kolotoč mi trochu brání. Ale postavu mám po rodu a po chalupě, jak se říká, je to geneticky dané.
Přece jen, čím jste si udělal radost?
Mám sklípek na Moravě. Kvalitně zásobená vinotéka. To byla skutečně věc, na které jsem nechtěl šetřit. S jedním opravdovým životním kamarádem jsme plánovali, jak tam někdy v budoucnu budeme v důchodovém věku užívat stáří, jak bude pěkné mít kolem sebe ten svět vín, scházet se s rodinou, přáteli.
Ale bohužel tenhle kamarád zahynul při autonehodě. Přecházel ulici, strašná, zlá náhoda. Za poslední dva roky jsem byl v té vinotéce jedinkrát. Ale za šedesát let života jsem určitě zažil mnohem více pozitivních věcí, než těch opačných.
