Oba mají jasnou představu o tom, jaké změny udělat.
Skončit by měla především praxe, kdy soudce, který na konkurz dohlíží, sám vybírá konkurzního správce.
A zároveň pak rozhoduje spory, když se věřitelům nelíbí, jak správce, který se stal jediným vládcem ve firmě, majetky zpeněžuje. Namísto soudce by správce vybírali věřitelé - to je představa odborníků kolem vicepremiéra Jahna.
"Zásadní rozhodnutí mají dělat věřitelé, případně i bránit zločinným praktikám," říká Jahn. Tady se však rozchází se svým kolegou Němcem, protože experti ministra spravedlnosti chtějí ponechat větší váhu justici. Správce by vybíral předseda soudu.
"Pro tak důležitý nový zákon musíme získat i opozici," říká ministr pro legislativu Jaroslav Bureš. Ten dohlíží na to, aby se představy vicepremiéra Jahna a ministra Němce nakonec potkaly.
Nový zákon by hlavně měl přinést revoluci v tom, že konkurz nepovede automaticky ke smrti firmy a rozprodeji jejího majetku. Firma by měla šanci podnikat dál a vydělávat hlavně na splacení svých dluhů. Případně by se prodala celá.
Rozprodat firmu v bankrotu trvá i přes sedm let
Česko si už řadu let uchovává jeden neblahý rekord. Jakmile se firma dostane do potíží a hrozí jí bankrot, dostane se do letité spirály, z níž není úniku.
Málokterý podnik konkurz v Česku přežije, i když ho potíže nezavedly na úplné dno. O jeho majetky se pak přetahují věřitelé se správcem konkurzu často i několik let. České soudy, které na bankroty firem dohlížejí, hlásí, že v polovině letošního roku bylo v konkurzu celkem přes devět tisíc firem.
Vlna bankrotů českých podniků vrcholila kolem roku 2000, kdy za dvanáct měsíců přivedly dluhy do bankrotu přes dva a půl tisíce firem. Dnes do krachu padá čím dál méně firem, ovšem práce konkurzním soudům vůbec neubývá, protože rozprodej majetků firem v konkurzu správci trvá léta. Někdy i více než sedm let, což není ojedinělá výjimka.
Sedm let kupříkladu nestačilo na vyřešení konkurzu u více než tisícovky firem. Na soudech leží dnes 919 návrhů na konkurz, u nichž soud bankrot ani nevyhlásil, ale přitom ještě ani žádost nezamítl - to v případě, že by podnik neměl žádné majetky.
Ve statistikách ministerstva spravedlnosti lze najít dokonce 133 případů, kdy věřitelé či samotní šéfové podniku navrhli konkurz už před jedním až třemi lety. A nic se nepohnulo kupředu.
"Konkurzy jsou jedna z věcí, které kazí podnikatelské prostředí v Česku. Trvají příliš dlouho a věřitelé mají příliš slabou pozici oproti nezávislému soudu, aby své majetky dostali zpátky, dokud to má smysl. Konkurzy by neměly být jen likvidační, mají umožnit, pokud to dává smysl, firmě přežít," říká šéf Svazu průmyslu Jaroslav Míl.
Ministr prověří soudy
Nespokojen s délkou trvání konkurzů je i ministr spravedlnosti Pavel Němec. "Takové případy jsou podle mě už na kárné řízení. Předseda soudu by měl nařídit prověrku takového soudce," říká. Sám chystá vyslat kontrolu na všech osm krajských soudů, které na konkurzy firem dohlížejí, a zmapovat, jak se který soudce s konkurzy vypořádává.
Špičkou ledovce, na níž se loni ukázalo, že s majetky firem se při konkurzech manipuluje, byl případ ostravské Union banky. Když jí hrozil bankrot, neváhali lidé, které už nyní za to stíhá policie, banku fingovaně přestěhovat do severních Čech. Chtěli, aby konkurz vyhlásil předem vybraný soudce Jiří Berka a miliardové majetky dostali do správy vybraní správci.
