"Šla jsem do toho s nadšením, že dům vylepším a předvedu sama sobě, co jde z ošklivých paneláků vytvořit. Brala jsem to jako osobní výzvu," popisuje podnikatelka Libuše Šroubová, co ji vedlo k tomu, že v roce 1992 koupila panelový dům v Řepích s devadesáti obydlenými byty za zhruba 11 milionů korun.
PŘÍLOHA:
Srovnání navrhovaných a reálných hodnot po deregulaci
Šroubová - profesí stavařka - si na koupi domu vzala úvěr a doufala, že již tehdejší vládou slibovaná deregulace jí pomůže půjčku splácet. "Čekala jsem, že se dům sám zaplatí," říká Šroubová. Uvolnění činží se však nekonalo ani v roce 1992, ani následujících 13 let.
Zákon o deregulaci nájemného, který by jí a ostatním majitelům domů mohl při financování aspoň částečně ulevit, právě projednávají poslanci. O jeho osudu by se mělo rozhodovat tento pátek, je však možné, že se konečné hlasování ještě opozdí.
Potom ještě musí zákon projít Senátem, kde by mohl narazit na odpor občanských demokratů a komunistů, kterým se zatím nedaří do zákona prosadit své představy. Roční zvyšování regulovaných činží o 14 procent v průměru v letech 2007 až 2010 tak mohou ještě smést ze stolu.
Nový zákon nepomůže
Aby mohla splácet koupi domu, musela Šroubová v roce 1994 třicítce svých nájemníků většinou třípokojové byty prodat za necelých 200 tisíc korun.
"Vydělali na tom, dnes mají byty asi desetinásobnou cenu, ale nedalo se dělat nic jiného, potřebovala jsem peníze," říká Šroubová.
ZRCADLO NÁJEMNÉHOShodou okolností neměla majitelka paneláku v té době vyřešené své bydlení ani bydlení svých dcer. Proto vybudovala v posledním patře domu nástavbu, v níž byty pronajímá za tržní nájem, a to i své dceři.
Jedním z tržních nájemníků Šroubové je i Petr Slanina, který s rodinou bydlí v třípokojovém bytě za 8700 korun měsíčně. S tím, že jeho sousedé platí výrazně méně, se prý již smířil a majitelku domu si pochvaluje.
"Čtyři roky se potácím po tržních bytech a musím říct, že paní Šroubová se o dům opravdu stará, chyba je jinde," říká Slanina a naznačuje tak, že kdyby politici spustili deregulaci již dříve, ceny tržních bytů by nemusely být tak vysoké ani pro jeho rodinu.
Aby majitelka udržela panelák v dobrém stavu, brala si v průběhu let další půjčky. Na činžích vybere ročně asi 1,5 milionu korun, veškeré dosavadní investice do domu se však pohybují v řádech desítek milionů.
"Regulované nájemné stačí pouze na běžnou údržbu a správu domu," říká Šroubová. Také proto se chtěla dohodnout s majiteli regulovaných dekretů na navýšení měsíčního nájmu o necelou tisícikorunu. S novými podmínkami souhlasila polovina z nich.
Jsou mezi nimi i manželé Macurkovi, oba důchodci. "Jsme tady strašně spokojení, paní majitelka je lidská, dům je čistý, až je to k neuvěření, tak proč bychom se trochu neuskromnili. Navíc díky ní ušetříme za topení, protože dům je nově zateplený," říká sedmdesátiletá Marie Macurková.
Někteří nájemníci Šroubové však o navýšení nájmu nechtějí ani slyšet. "Budu platit jen to, co stát uvolní," říká jedna z nájemnic, která nechce uvést své jméno. Sama bydlí v třípokojovémbytě a platí 2500 korun měsíčně.
Šroubová říká, že i když nyní projednávaný zákon schválí parlament a podepíše prezident, bude pro ni znamenat jen zanedbatelné přilepšení. Situaci majitelů domů podle ní neřeší. "To, co stát chystá, je jen almužna," říká.
"Moje rodina nemá ani auto, ani chatu, protože má regulované nájemníky. Moji regulovaní nájemníci mají auta, chaty i rodinné domy, protože bydlí za regulované nájemné," dodává majitelka paneláku.
