PŘÍLOHA: Vláda očima analytiků
TABULKA: Co vláda zdědila a co odevzdává
Čísla hovoří jasně. Tempo růstu HDP se za poslední čtyři roky zvýšilo z 2,6 procenta na závratných šest. Platově si Češi reálně polepšili o pětinu. Na konci roku 2001 průměrně vydělávali 16 414 korun hrubého. O čtyři roky později to bylo 20 841 Kč.
To je po odečtení inflace dvacetiprocentní růst. To nejsou špatné výsledky a vláda se jimi často chlubí. Do jaké míry je ale její samolibost oprávněná? Nebo by se Česku vedlo podobně i s jiným kabinetem?
Podle analytiků, které iDNES oslovil, vláda k růstu přispěla, aktivitou ale nepřekypovala a k žádným převratným reformám nesáhla. Na druhé straně ale nic zásadně nepokazila. Dobrému vývoji zkrátka nebránila a vezla se na vlně ekonomického boomu.
"Největším přínosem je, že se vláda nepostavila do cesty přirozenému rozvoji podnikání soukromého sektoru. Stížnosti podnikatelů na vládu jsou ve většině ohledů oprávněné, ale situace nebyla tak dramatická, aby vzala chuť podnikat," domnívá se ekonom HVB Pavel Sobíšek. Kabinet ale také snížil daně nebo prosadil zákon o konkursu.
Ne všichni ministři se ale mohou na svou práci dívat s uspokojením. Ekonomové oceňují hlavně bývalého vicepremiéra Jahna. Poměrně dobré hodnocení má i ministr Sobotka. Tito "umírnění reformisté" si totiž minimálně uvědomili to, že ne vše je tak růžové, jak se zdá. Právě oni se podle Heleny Horské z Raiffesenbank zasloužili o několik pozitivních změn. Kromě jednoduššího zápisu do obchodního rejstříku se začalo hovořit o tom, že je třeba šetřit.
Růst nezastavili
Veřejné finance patří k dávné bolístce české ekonomiky. Mírné škrty v rozpočtu i krocení mandartoních výdajů jsou sice změny k lepšímu, ale ekonomové se jednoznačně shodují na tom, že vláda dělá málo. Zvlášť při dárku, který jí spadl z nebe, a sice horentnímu růstu.
"Vláda zvolila, snad z pohodlnosti cestu nejmenšího odporu," říká Horská."Nechala se prostě unášet proudem růstu směrem k vyšším rozpočtovým příjmům, aniž by zároveň usilovala o snížení tonáže lodi (snížení vládních výdajů). Příznivý vývoj ekonomiky byl opět nevyužit k přípravě finančně náročných reforem důchodového systému."
Kdo zaplatí nezaměstnané?
Důchodová reforma není jediný problém polykající miliony ze státního rozpočtu. Před čtyřmi lety registrovaly úřady práce 462 tisíc lidí, kteří hledali zaměstnání. Březnová čísla letošního roku byla mnohem vyšší. Práci hledalo přes půl milionů lidí, konkrétně 514 759. Smutná čísla o nezaměstnanosti jsou podle ekonomů také vizitkou práce kabinetu.
"Ekonomika roste o šest procent, ale nezaměstnanost klesá jen o půl procentního bodu," poukazuje David Navrátil z České spořitelny.
A prodlužující se fronty před pracovními úřady znamenají také více natažených rukou na sociální dávky. Minulá vláda rozdala na důchodech, podporách v nezaměstnanosti, dávkách sociální podpory a dalších sociálních dávkách 274,4 miliardy. Letošní rozpočet počítá s třiceti miliardami navíc.
Vláda, naštěstí pro ni, má z čeho rozdávat. Prosperující podniky táhnou českou ekonomiku a navíc sponzorují státní rozpočet. Na daních odvedly ve srovnání s rokem 2001 asi o 200 miliard víc.
Podle Horské měl český kabinet štěstí. Veze se na "sprinterském rozeběhu české ekonomiky". Nepopulární reformy se tak zatím odkládají na neurčito. "Potřeba reforem penzí, zdravotnictví, trhu práce, sociálních dávek byla zdánlivě utlumena dobrou ekonomickou situací," konstatoval i Pavel Sobíšek z HVB.
Může ale strategie nicnedělání vydržet dlouho? Podle Sobíška těžko. "Laxní přístup se vymstí v době, kdy hospodářský růst zeslábne. To ale do voleb zřejmě nebude.
