Dostat náhradu za vlka zařazeného na seznam zvláště chráněných živočichů vyžaduje detektivní schopnosti. Farmář by měl provést fotodokumentaci a zajistit důkazy, že šlo skutečně o vlka. Tedy stopy, trus, chlupy zachycené na ohradě a vše uchovat (přikrytí před deštěm, chlupy či trus do sáčku), než dorazí přizvaný úředník z obce, kterého je povinen do 48 hodin od zjištění škody na místo činu povolat.
Se strženou ovcí či kozou či jejich zbytky by neměl chovatel hýbat a bezodkladně přivolat veterináře, který ohledá mršiny a vydá potvrzení o příčině smrti. Uhynulá zvířata je pak nutné zlikvidovat – vše na vlastní náklady. Stát teď chce chovatelům, volajícím dokonce po odstřelu vlka, vyjít vstříc.
„Na podzim připravíme novelu vyhlášky, ve které do odškodnění zahrneme také náklady na ohledání veterinářem a na kafilerii,“ říká Jan Šíma, ředitel odboru druhové ochrany na ministerstvu životního prostředí. Platit by mohla začít nejdříve v polovině příštího roku.
Letos ministerstvo životního prostředí zvýšilo doporučené ceny v ceníku náhrad a platí za kadávery (usmrcená zvířata) farmářům cenu obvyklou, tedy za jakou by se zvíře daného stáří prodalo na trhu. Například za jehňata a kůzlata do 12 měsíců až 3 500 korun za kus, za bahnici a kozu 6 tisíc. Vyšší náhrada náleží za plemenná zvířata a za zvířata chovaná na mléko.
Vlků v posledních letech přibývá, přicházejí ze Saska a z Polska. O jejich odstřelu nicméně ministerstvo neuvažuje. Výjimkou jsou jedinci, kteří mají vzteklinu nebo jedinci vykazující problematické chování. Příkladem je zmatená vlčice, která začátkem srpna vběhla v Krkonoších do restaurace a veterináři ji museli uspat a odvézt do karantény.
V minulosti ministerstvo povolilo odstřel kormoránů a výjimečně také bobra. Myslivci se do toho sami od sebe nehrnou. „Orgány ochrany přírody mohou tímto úkolem někoho pověřit s tím, že se veškeré náklady myslivci uhradí. Anebo se jedná o bezplatnou spolupráci, což je ve většině případů,“ říká Miloš Fischer, jednatel Českomoravské myslivecké jednoty.
Vlk je na našem území stále příliš vzácný a evropská směrnice umožňuje jeho regulaci odstřelem jen tam, kde je vlků moc a kde zároveň škodám nelze zabránit jinak. Děje se tak například na Slovensku nebo ve státech východní Evropy. U nás podle ministerstva účinná obrana před vlky existuje – důkladné elektrické ohradníky, které pořádně „kopou“, v kombinaci s pasteveckými psy. Chovatelé mohou na taková opatření dostat evropskou dotaci, ale i tak mají finanční spoluúčast, a navíc to vyžaduje spoustu administrativy.
Podle Šímy by odstřel ani nemusel vést ke kýženému efektu. „V minulosti takto došlo k úplnému vyhubení vlka na našem území. Řízený odstřel dominantního vlka by zase mohl způsobit rozpad smečky a méně zkušení jedinci by se pak ještě více zaměřovali na slabší kořist a škodili chovatelům,“ vysvětluje úředník. Jeho resort aktuálně chystá program péče o vlka, který má zajistit, aby vlk přežil a zároveň nepůsobil potíže lidem.
Ministerstvo financí aktuálně hradí škody za sedm druhů zvláště chráněných živočichů (kromě vlka je to také vydra, kormorán, medvěd, bobr, rys a los). Nově se diskutuje také o jestřábech, kteří škodí chovatelům drůbeže.
