Ilustrační snímek

Ilustrační snímek | foto: Alexandr Satinský, MAFRA

Voda Čechům. Odtékání zisků z vodáren bude volebním hitem

  • 509
Od vodárenských firem mizí rok od roku do zahraničí vyšší zisky. Trend se potvrdil i loni. Za hranice odteklo 2,14 miliardy formou dividend, hlavně do Francie. Kvůli nevýhodným smlouvám přitom drahé opravy sítě platí stát. Část partají ve volbách slibuje návrat vody do českých rukou.

Na dividendách z tuzemských vodárenských společností odteklo v minulém roce nejvíc peněz do Francie – 1,63 miliardy korun. Španělé domů převedli 335 milionů, do Německa a Rakouska putovalo dohromady necelých 160 milionů. MF DNES prošla výroční zprávy vodárenských firem se zahraničním vlastníkem, které prodávají lidem vodu a čistí ji. Dohromady si na dividendách vyplatily 2,14 miliardy korun oproti 1,93 miliardy v roce 2016.

Dividenda rok od roku mírně stoupá, peníze přitom mohly jít na opravu vodovodního potrubí, které zůstalo (s výjimkou severní Moravy) v rukou měst a obcí. Infrastrukturu místo toho musejí financovat města a obce ze svého.

Letos se distribuce vody stala volebním tématem. Strany ve volebních programech požadují vrácení vody do rukou státu nebo měst a obcí. Hnutí ANO dokonce mylně horuje pro to, aby se infrastruktura vrátila do rukou samospráv, přestože jim už dávno patří. Tématu se věnují i komunisté, Starostové a nezávislí, Piráti, Zelení a SPD. Pro parlamentní strany ČSSD, KDU-ČSL, ODS, TOP 09 voda volebním tématem není.

„Spolu s ODS je ČSSD odpovědná za to, že se hospodaření s vodou dostalo do rukou cizinců,“ kritizuje Radek Novotný, poradce ve vodárenství, který už sedmnáct let na svém webu pravdaovode.cz podrobně sleduje nevýhodnou privatizaci vodního byznysu do rukou zahraničních koncernů. Máslo na hlavě ale podle něj mají i někteří politici z hnutí Starostové nebo KDU-ČSL, kteří na úrovni zastupitelstev současný model podporují.

Zpět do českých rukou

K vracení vodárenských firem do rukou samospráv dochází v posledních dvou letech, není to ale zadarmo. Plzeň v roce 2015 vykoupila od francouzské společnosti Veolia podíl v městské vodárně za 700 milionů. Důvodem byla snaha města získat evropské dotace. Evropská komise totiž rozhodla, že o ně nebudou moci žádat vodárenské firmy v rukou soukromých firem.

Kam odtekly zisky vodárenských společností.

Aktuálně se dojednává zpětný odkup podílu Veolie (50,1 %) v Severočeských vodovodech a kanalizacích (SčVK). Cena zatím nebyla zveřejněna, mluví se o 1,7 miliardy korun. „Tu cenu znám, ale zveřejníme ji, až se obchod uskuteční. Bude to řádově v týdnech,“ říká Jaroslav Kubera, primátor Teplic a senátor za ODS. Teplice mají v SčVK spolu s dalšími obcemi a městy celkem 49,9procentní podíl.

Veolii smlouva na provozování trubek na severu Čech skončí už v roce 2020. Proč tedy města prostě nepočkají a nezaloží vlastní společnost na distribuci vody? Provozní smlouva je totiž na firmě, která vodu distribuuje, to nejcennější. Jakmile smlouva doběhne, hodnota podniku radikálně klesne.

„Veolii budou ještě dobíhat dividendy za dva roky, tomu chceme zabránit. Navíc potřebujeme know-how,“ tvrdí Kubera. Je jasné, že Veolia na odprodej společnosti kývne, jen když to pro ni bude výhodné. Dalším regionem, kde města usilují o návrat provozování infrastruktury do svých rukou, je Zlínsko. Akcionáři VAK Zlín z řad samospráv se soudí s Veolií. Jeden soudní spor už vyhráli: vstup Veolie do VAK Zlín neproběhl podle zákona. „Stejná žaloba proti Veolii je podaná také v Kladně,“ uvádí Novotný, který se ve věci angažuje na straně obcí.

Voda zlevnit nemusí

Chyba se stala na přelomu tisíciletí, kdy si provozní část vodárenství kupovaly od samospráv zahraniční koncerny a také uzavíraly smlouvy na desítky let na pronájem a provozování trubek. Brzy se ukázalo, že investice zahraničních firem do provozní licence se začínají velmi rychle vracet a zisky jsou nepřiměřené. Souhlas s prodejem zahraničním vlastníkům na přelomu tisíciletí přitom dávali zástupci jednotlivých obcí, které do té doby distribuovaly vodu samy. „Po revoluci jsme byli hloupí, Francouzi a ostatní nás ohloupili,“ sype si popel na hlavu Kubera.

Návrat distribuce vody do rukou měst a obcí nemusí znamenat její zlevnění. Průměrná cena vody v Česku je dnes 85 korun za kubík. Peníze nicméně půjdou tam, kam patří – do obnovy infrastruktury. „V Česku je vodárenský majetek v hodnotě přesahující bilion korun. Dnes jde do obnovy 9 až 11 miliard, ale aby to fungovalo, mělo by do toho jít 20 miliard. Takže nedochází k obnově,“ uvedl dříve František Barák, předseda představenstva Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR a člen představenstva Královéhradecké provozní (Veolia v ní vlastní 66 %, města a obce zbytek). Infrastruktura má životnost zhruba padesát let.