Na barcelonské konferenci věnované tzv. chytrým městům návštěvník rychle nabude dojmu, že profesionální řidič není zrovna povolání budoucnosti. Plánovaná barcelonská linka metra na letiště totiž (jak už to dnes ve světě je docela běžné) s řidiči v kabině nepočítá.
V podobném duchu načrtávaly budoucnost i další koncepty dopravců nebo výrobců. Se zprávou o testování vlaků bez strojvedoucích potom přišly i Deutsche Bahn (více zde). A že tato budoucnost asi není tak daleko, připomínala i vystavená Tesla S - elektromobil, který od letoška nabízí ve výbavě i omezenou funkci autopilota (více čtěte zde).
Zdaleka nejfuturističtěji ale v tomto ohledu působil „živý exponát“ francouzského start-upu Easy Mile. Jejich hranaté silniční vozítko s šesti sedadly a kapacitou až dvanácti cestujících vozilo návštěvníky po několik set metrů dlouhé trase na výstavišti.
Jízda ve vozidle, které by šlo zařadit někam mezi dodávku a menší shuttle bus, připomíná autobusy přepravující cestující například z letištních bran do letadel. Vozítko se pohybuje rychlostí přibližně dvacet kilometrů v hodině a díky elektromotoru je téměř neslyšné.
Rozdíl přijde v půlce trasy. Tam se totiž vozidlo neotáčí, ale prostě se rozjede na druhou stranu. Elektromobil s označením EZ10 totiž nemá předek ani zadek. Nemá volant ani žádnou jinou řídící kabinu a pohybuje se po předem naprogramované trase. K navigaci v prostoru využívá systém vyhodnocující tři typy dat: z kamerového, laserového a tzv. diferenciálního GPS lokalizačního modulu.
Jedná se totiž o autonomní dopravní prostředek - tedy něco podobného, jako je vyvíjené “chytré auto“ od společnosti Google (více zde).
Francouzi ale míří na jiný trh. „Chceme být dopravním prostředkem pro takzvanou poslední míli. Tedy vozidlem, které rozveze cestující na vzdálenost od půl do pěti kilometrů. Ať už v různých areálech, nebo od dopravního uzlu domů,“ vysvětluje pro iDNES.cz manažer Easy Mile Xavier Salort.
Vznik podobného „subtrhu“ vozidel v zářijovém rozhovoru pro MF DNES předpověděl i Amnon Šašua - zakladatel a jeden z šéfů izraelské firmy Mobileye, která předním světovým automobilkám dodává čipy umožňující rozpoznání překážky a zároveň vyvíjí podobné aplikace pro autonomní řízení. Podle jeruzalémského profesora tedy vzniknou dva trhy - tím prvním bude možnost autonomního řízení, coby rozšířená výbava běžných aut a tím druhým potom plně autonomní auta, coby součást hromadné dopravy.
Od prosince v botanické zahradě
Easy Mile je společný projekt malého autovýrobce Ligier a high-tech firmy Robotics. Dosud na svět pod svou značkou přivedly patnáct kusů vozidel EZ10, pro které nacházejí první zákazníky.
Easy Mile EZ10
|
V prosinci má dojít na testovací jízdy ve velké singapurské botanické zahradě Gardens by the Bay. Vozítka tam budou kroužit po 1,5kilometrové trase. Pokud se osvědčí, zahrada vozítka za podpory tamní vlády nakoupí a od půlky roku budou v Singapuru jezdit pravidelně.
„Jsme nadšení z progresivního kroku, kterým chce botanická zahrada obohatit návštěvníkům jejich zážitek. Těšíme se zároveň, že v jejich šlépějích půjde více podobných organizací, které zapojí do svého fungování samořiditelné technologie,“ pochválil v prohlášení celou akci Pang Kin Keong, tajemník singapurského ministra dopravy a zároveň předseda tamního výboru pro autonomní silniční dopravu.
Podle Xaviera Salorta jsou mezi dalšími zájemci momentálně kampus pneumatikového výrobce Michelin nebo kalifornský byznys park Bishop Ranch. Právě na podobné areály (a kromě nich ještě třeba na velké přestupní dopravní uzly jako jsou letiště nebo přístavy) nyní Easy Mile cílí. A do nich by také mělo putovat přibližně sto padesát vozítek, která plánují Francouzi v Toulouse vyrobit v příštích dvou letech.
Zároveň ale pošilhávají po svém vysněném trhu - městské hromadné dopravě. „Příští rok budeme testovat provoz i ve městech nebo na venkově. Abychom ale mohli na silnice, potřebujeme dosud zvláštní povolení,“ vysvětluje Salort. Podle něj by ale určité zvolnění legislativy mohlo přijít koncem příštího roku s možnou úpravou takzvaných Vídeňských konvencí. Tedy smlouvy z roku 1968, která ošetřuje standardy silničního provozu v 73 zemích, jež ji ratifikovaly.
Minimálně do té doby bude ale nemožnost vyjet na silnice jednou z velkých nevýhod EZ10 nebo jeho plánovaných nástupců. Kromě toho jsou tu samozřejmě klasická omezení elektromobilů, jako je třináctihodinová výdrž baterie.
Proč by si tedy měly firmy a jiné organizace (na běžné spotřebitele Easy Mile zatím necílí) za přibližně 200 tisíc eur (tedy okolo 5,4 milionu korun) toto vozítko pořizovat? Manažer Easy Mile Salort vypočítává několik výhod: Vozítko je plně elektrické, tedy ekologické. Lze jej nabíjet z běžné zásuvky, nepotřebuje tedy žádnou zvláštní infrastrukturu.
Jako autobus, metro nebo taxík
A potom tu jsou samozřejmě výhody z nejviditelnější přidané hodnoty - tedy oné „samořiditelnosti“. „Protože se vozidlo pohybuje na předem naprogramované trase, není potřeba řidič. To znamená jednak úsporu a zároveň i flexibilitu a možnost užití po 24 hodin denně,“ říká Salort.
Easy Mile nyní nabízí svá vozidla ve třech módech. Ten první se nazývá „metro“. Při něm vozidlo dodržuje předepsaný jízdní řád na dané trase a zastavuje na všech zastávkách.
Druhý mód je pojmenován po autobusu. Ten jezdí (buď tam a zpět a nebo ve smyčce) po předdefinované trase a zastavuje pouze na vyžádání. Znamení mu cestující dávají přes mobilní aplikaci.
Konečně poslední mód připomíná taxi. Vozítko za klidu odpočívá a kamkoli na předdefinovanou trasu dojede pouze na vyžádání pomocí aplikace. Zákazníka potom opět vysadí, kdekoli na trase si bude přát.
