Všechno si dovolit nemůžeme, říká učitel

Dva měsíce v roce žijí Hlaváčovi jinak než těch zbývajících deset - Ivan Hlaváč je učitelem, a o prázdninách je proto životní rytmus rodiny volnější než během školního roku. Má více času na rodinu, manželku Kláru a děti, tříletou Petru a ročního Matěje. "My jsme vlastně díky svým povoláním učitele a lékařky prototyp domácnosti, kde mají oba sice prestižní, ale také špatně placená povolání," směje se Ivan Hlaváč.

Situace je o to složitější, že je Klára Hlaváčová na mateřské dovolené, a rodina tedy může počítat vlastně jen s jedním příjmem. Vystačí s ním a ani jim nepřipadá, že by o něco přicházeli. Nepříliš vysoké učitelské platy nejsou tím, co Ivanu Hlaváčovi na učitelování nejvíc vadí.

"Zdá se mi, že jsou ve školství ještě na mnoha místech pevně usazeny staré struktury a mladí lidé nedostávají tolik příležitostí, kolik by si zasloužili. To mě zlobí natolik, že bych kvůli tomu školství i opustil. Naštěstí ještě nějaké perspektivy vidím a hlavně mám moc rád děti," říká Hlaváč.

Na povolání učitele oceňuje Ivan Hlaváč také možnost věnovat se rodině a koníčkům, které by asi při jiném povolání v takové míře nestihl. "Jsem rodinný typ, baví mě být s dětmi doma, rád sportuji, ale mým největším koníčkem je vážná hudba," vysvětluje učitel.

Právě hudba pomáhá vylepšit rodinný rozpočet. Ve volném čase Ivan Hlaváč ještě vyučuje hře na klavír a hraje na housle při svatbách či pohřbech. Obě aktivity zvýší příjmy rodiny zhruba o dvanáct set korun měsíčně.  Zadarmo k tom u hraje v komorním orchestru a na varhany v kostele.

Vedle nejpodstatnějšího příjmu rodiny, což je průměrně deset tisíc šest set korun měsíčně v podobě platu učitele, mohou Hlaváčovi počítat ještě s mateřským příspěvkem a přídavky na děti.

Klára Hlaváčová je navíc v radě městského úřadu a za to dostává šest set korun měsíčně. "Jsem ráda, že se takhle mohu spolupodílet na životě místa, kde žijeme, i když jednání rady jsou někdy hodně náročná a dlouhá. Většinou mě taky celý druhý den bolí hlava," uvádí Klára Hlaváčová.

Plánuje, že ještě dva roky bude se synem doma a pak se vrátí do nemocnice. Rodina už vlastně tři roky hospodaří z jednoho učitelského platu, navíc splácí dvacetitisícovou půjčku od zaměstnavatele. Přitom dokáže peníze i uspořit.

Recept na úspěšné hospodaření není podle Kláry Hlaváčové složitý, ale ani univerzální: "Jsme nenároční a máme štěstí, že jsme si nemuseli kupovat vlastní byt a můžeme bydlet u maminky." Spolužití s tchyní si pochvaluje i Ivan Hlaváč: "Vycházíme výborně, o náklady se dělíme, snažíme se pomáhat i s údržbou domu a péčí o zahradu a domácí zvířata."

Právě na nejužší rodinu by se Hlaváčovi obrátili v případě finanční krize. "Do banky bychom si nešli půjčit určitě," tvrdí rozhodně Ivan Hlaváč. "Jedny prázdniny jsme řešili nedostatek peněz tak, že jsem se na dva měsíce vzdala mateřské, syna hlídal manžel a já jsem vydělávala v nemocnici," vysvětluje Klára Hlaváčová.

Do vážnější finanční nesnáze se rodina zatím nedostala - na mimořádné výdaje vždy posloužila rezerva peněz naspořených na dvě smlouvy stavebního spoření. "Spoříme dál, dohromady tisíc korun na dvě smlouvy dětí, každý dáváme tři sta korun také na penzijní připojištění," vysvětluje Klára Hlaváčová.

Nejvíce peněz vydá rodina za stravování, měsíčně čtyři a půl tisíce korun. "Ovoce, vajíčka a králičí maso máme vlastní, složitější teplá jídla vaříme jen o víkendu, protože manžel obědvá ve škole a já tam chodím pro obědy také," říká Klára Hlaváčová.

Bydlení stojí rodinu tři tisíce korun měsíčně, víc to není jen proto, že o náklady na provoz rodinného domu se dělí s maminkou. Přes dva tisíce korun měsíčně platí za dopravu - 1500 korun padne na benzin a nejméně šest set korun musí dát Ivan Hlaváč stranou na dojíždění do školy vlakem nebo autobusem.

Hlaváčovi nezanedbávají ani kulturu a sport. "V zimě platím sto dvacet korun měsíčně za halu na fotbal, občas tam jdu i na tenis, ale to ani raději manželce neříkám za kolik," říká Ivan Hlaváč.

Klára Hlaváčová zaplatí 160 korun měsíčně za aerobik, další peníze rádi obětují na koncerty vážné i folkové hudby, jezdí do sousedního města na představení filmového klubu, nechybějí ani na výstavách v blízkém okolí. Svorně tvrdí, že ušetří zejména na oblečení.

"Málokdy kupujeme něco nového, řadu věcí máme zachovalých ještě z dob před manželstvím, děti dědí věci po dětech z rodiny, takže kupujeme hlavně botičky a občas něco vybereme i v second handu," upřesňuje Klára Hlaváčová.

Zahraniční dovolené ani značkové oblečení si Hlaváčovi dovolit nemohou. "Naše priority jsou úplně jiné, stačí nám, když na pár dní vyrazíme za kamarády někam na chalupu nebo na pěkný koncert," říká Ivan Hlaváč.

Přestože zatím rodině nehrozí bůhvíjaký finanční přebytek, o jeho případném využití má rodina jasno: "Rozhodně bychom peníze neuložili do banky. Koupili bychom lepší auto, tohle už je hodně poruchové a vyměnili nábytek po babičce za nový. A taky bychom pravidelně a víc přispívali na charitu, konkrétně na hospic." Hned tak asi rodina využití přebytečných peněz řešit nebude, ale zjevně se proto netrápí.

Jméno rodiny bylo na její přání změněno.

Charakteristika rodiny
Jan Hlaváč - 33 let, VŠ pedagogická
Klára Hlaváčová - 30 let, VŠ, lékařská fakulta, nyní na mateřské dovolené
Petra - 3 roky
Matěj - 1 rok

Majetkové poměry: 11 let stará Škoda 120, cenné klavírní křídlo byt v rodinném domku rodičů
Finanční rezerva: 0
Poslední dovolená: letos v létě několik dní u přátel ve Špindlerově Mlýně
Poslední návštěva kulturního představení: folkový a country festival v červenci
Domácí zvířata: pes Alík, kočka Franceska, králíci, slepice

Měsíční příjmy rodiny:
10 600 plat Ivana Hlaváče
3100 sociální dávky
900 za výuku hry na klavír
300 za účinkování na svatbách a pohřbech
600 za činnost v městské radě

Celkem: 15 500 korun

Měsíční výdaje rodiny:
4500 potraviny
3000 bydlení
2100 doprava (1500 benzin, 600 za dojíždění do školy)
1000 kultura, sport
500 splátka půjčky z fondu FKSP
1600 penzijní připojištění, stavební spoření
900 odívání, obuv
1000 provoz domácnosti, dárky
500 osobní spotřeba
Celkem: 15 100 korun