Nejdražší položkou v seznamu je školní aktovka, jejíž průměrná cena podle zjištění Testu MF DNES vyšla na 1 462 korun. V podobném průzkumu z roku 2008 dali rodiče za aktovku 1 000 korun.
„Tašku jsme koupili asi za dvanáct stovek. Vybírali jsme hlavně podle kritérií, aby to mělo pevná záda i dno a přitom aktovka nebyla těžká,“ říká Jana Andresová, jejíž dcera nastupuje do první třídy v Základní škole Pečky. Nákup školních pomůcek si Andresová rozdělila do dvou fází. Aktovku, penál a jiné základní věci dostala malá Jana už pod stromeček.
Druhá nákupní horečka nastala o prázdninách, kdy Andresová obdržela seznam potřeb od třídní učitelky. „Za vše jsem dohromady zaplatila něco mezi pěti až šesti tisíci. Když si to tak vezmete: sto korun za křídy, pak štětce, kelímky, barvičky, pastelky, desky na písmenka, věci na tělocvik, kufřík, aktovka, penál... Nasčítá se to,“ dodává Andresová.
Ze všech školních pomůcek narostla nejvíce cena penálů. Podle Českého statistického úřadu se cena za pouzdro na psací pomůcky od roku 2012 zvýšila o 34 procent na 256 korun.
Za značkové a kvalitní věci jsou rodiče podle učitelky Martiny Fialové ze Základní školy Mníšek pod Brdy ochotni připlatit. Pokud si dívky vyprosí například penál s logem Hello Kitty, může se jeho cena vyšplhat k pěti stovkám.
„Často rodiče přijdou s tím, že oni to neměli a svým dětem chtějí dopřát něco lepšího. Takže kupují dražší věci. Investují třeba do pastelek, kupují padesátikusové balení fixek, značkové tašky, boty a jiné hezké věci,“ říká učitelka.
Prvňáci na písankách ušetří
Kromě výbavy pro prvňáky rodiče musí počítat na začátku školního roku i s dalšími výdaji. Očekávají se od nich totiž příspěvky do třídních fondů. „V září vybírám 250 korun. Z peněz pak hradím výtvarný materiál, jako jsou například bílé a barevné papíry a čtvrtky,“ říká Hana Dražďáková ze Základní školy Táborská v Praze. Fialová vybírá o padesát korun víc a z fondu nakupuje i nůžky nebo voskovky.
„Někdy si to rodiče chtějí koupit sami a stěžují si. Já jim nákupní seznam klidně dám a mohou si to obstarat, ale většinou pak dojdou k tomu, že na to škola má slevu, takže to hromadně pořídím levněji,“ vysvětluje Fialová.
Ještě větší částku platí Jana Andresová: „Hned co do školy vlezeme, musíme přispět do třídního fondu tisíc korun na pomůcky a výlety. A k tomu ještě přičtěte peníze za družinu a obědy,“ dodává.
Naopak v první třídě ušetří rodiče na pracovních sešitech a písankách, které děti dostávají od školy zdarma. „Na začátku nepoužíváme klasické učebnice. Jsou to spíše takové pracovní učebnice, do kterých mohou děti psát. Až od druhé třídy se najíždí na klasický způsob, kdy používají i sešity,“ vysvětluje Fialová. Čisté linkované bloky tak většina třídních učitelů pro prvňáky vůbec nevyžaduje.
Mobil jako základní výbava
Přestože se elektronika na seznamech potřebných věcí nevyskytuje, dala by se považovat za základní výbavu, kterou si s sebou děti do tříd přinášejí. Podle průzkumu Moneta Money Bank vyrazí v září do školy s mobilem každý druhý prvňáček.
Hlavním důvodem, proč rodiče dětem chytrý telefon pořizují, je podle průzkumu snaha být s dítětem v kontaktu. Takto koupi zdůvodnilo 79 procent z 525 dotazovaných. Dalšími důvody jsou podpora vzdělání či touha udělat potomkům radost.
K telefonům ve třídě přistupuje každá škola po svém. Základní škola Táborská v Praze 4 bere v potaz klasický model, kdy musí být telefony při hodině vypnuté, o přestávkách je však děti používat mohou. „Já si myslím, že v první třídě děti moc telefony nemají. Po celou dobu jsou ve školní budově, buď na vyučování, nebo v družině, a pak si je rodiče vyzvednou. Podle mě mobily děti dostávají až tak ve třetí a čtvrté třídě,“ říká Dražďáková.
Mnohem přísněji přistupují k mobilům a tabletům na Základní škole Mníšek pod Brdy. Před dvěma lety se škola dohodla s rodiči na zákazu – hlavně kvůli žákům druhého stupně, kteří chytré telefony používali i při hodině. „Máme úplný zákaz. Děti ho můžou nosit, ale nesmí být zapnutý při vyučování ani o přestávkách. Nepoužívají ho ani učitelé,“ vysvětluje Fialová.
