Nedaleko bývalých lázniček v Sadské, na rozcestí směrem k Hradišťku a Kersku, poblíž míst, kde z hloubi země se dere na povrch alkalickomuriatická kyselka, minerálka Sadka, se skvěl druhdy vyhledávaný, útulný hotýlek Modrá hvězda. Zlaté časy dávno pominuly, lázně byly zrušeny a hotýlek bez návštěvníků pustl. Dodnes z něj mocně opadává fasáda, a ačkoliv se nový majitel snaží dát budovu do přijatelného stavu, na římsách horních pater se košatí břízky. Mrtvolný poklid hotelových pokojíků nevzkřísí snad už nikdo. Nadále však přežívá a funguje hospoda v přízemí, podobna majáku vábícímu z lesů poutníky a chataře. Jednou v létě roku 1971 právě zde Bohumil Hrabal slyšel vyprávění třiašedesátiletého číšníka o tom, kterak v mládí dělal pikolíka u Rozkošných v Čáslavi a odpoledne prodával párky na nádraží, aby si vydělal na slečnu v jistém podniku. Půl druhé hodiny vyprávěl číšník a spisovateli, když se v noci vrátil do Kerska, se najednou propojily útržky vypravěčova života s vlastní fantazií. Nezbývalo než natočit papír do stroje a psát... Původní rohový vchod je zavřený - do hospody se dnes vchází bočními dveřmi přes miniaturní výčep. Napravo se protáhnete mezi výčepním pultem a "prkénkem" pro dva stojící pijáky (pro jistotu ještě židle pro toho s "křečákama") do podlouhlého lokálu. Odtud vedou ještě dál dveře do malého salonku se dvěma stoly. Prošlapané zelené lino a sedm umakartových stolů pro šestačtyřicet osob pamatuje rozhodně rušnější časy než nynější klientelu pražských chatařů, s nimiž hostinec stojí a také padá. Podnik ožívá jen létem a sluncem. Když nastanou deště, když udeří mrazy, chataři zůstávají ve velkoměstě a hrstička místních připomíná "zbloudilé osleplé Bulhary" z Repinova obrazu. Nepomůže ani televize, neuspokojují akumulačky. Ačkoli nymburský pivovar dýchá Sadské téměř na záda a jeho ředitel bydlí nedaleko, přesto štamgasti Modré hvězdy, tedy pražští lufťáci o změně sortimentu a o postřižinském pivu nechtějí ani slyšet. Lokají svůj staropramen, a tak to bude na věky. "Oni by mi jinak nepřišli," krčí rameny hostinský. Velkými okny vlají do ulice čisté záclony, bílé jak prapory rezignace. I čas se zastavil... V jedné z bočních stěn hostince zeje dřevěné okénko do výčepu. Kdysi jím byly prostrkovány lustry piv a ruce servírky je nestačily roznášet. Dnes je okénko zalígrované, zatarasené květináčem s rostlinou zvanou symbolicky "tchýnin jazyk". Vůbec všude je tu po stěnách dostatek váziček s voděnkami. V hospodě se vzhledem ke složení klientely nevaří. Pokud však den předem požádáte, vedoucí je ochoten přichystat hojnou tabuli dle přání a jeho možností. K pivu si však lze objednat něco z nemnoha klasických studených pokrmů - tlačenku (11 Kč), sekanou (10 Kč), utopence (11 Kč), matesy (13 Kč) či hermelín (29 Kč). Nutno podotknout, že vše je chutné a čerstvé! Pivo je osvěžující, v chladivém stínu místnosti je příjemné posedět. Tichem a odpoledním klidem prolétávají andělíčkové. Boční dveře ze sálu vedou na WC. Vyjdete na chodbičku, dáte se vpravo, pak přes verandu vlevo. I prchnout bez placení by se tudy dalo. Venku před hospodou u třech dlouhých stolů a lavic, sbitých z prken za několika parných dní v roce, popíjí chumel občanů v montérkách a domácích hábitech. Nuže dopijte, vezměte váš houbařský košík a vydejte se do kerských hvozdů... až někam tam, kde měl spisovatel svoji chatu. No a protože v onom letním čase roku 1971 nikdo za Hrabalem na návštěvu nepřišel, tak za osmnáct dní přes vyprávění pingla v Modré hvězdě napsal svůj slavný román Obsluhoval jsem anglického krále. A pak že se do hospody chodí jen chlastat...
Modrá hvězda,
Pražská 663, Sadská (jihozápadním směrem nedaleko od Nymburka). Otevřeno pondělí, středa, čtvrtek 15-22, pátek 15-24, sobota 10 -24, neděle 10-22 hod., úterý zavřeno. Zhruba 60 míst u stolu. Pět hvězdiček znamená nejvíc, žádná nejméně. Útratu v bodovaných podnicích si hradí autoři sami, majitelé ani personál o hodnocení nevědí.
Staropramen 10° 10,50 Kč ***
Staropramen 12° 13,00 Kč ***
Kvalita obsluhy ***
Celkový dojem ***
- středa 9. srpna 2000
