Na přelomu roku neuběhl týden, aby ho neokořenila zpráva, že některá z velkých firem ohlásila vývoj autonomního automobilu. Tedy takového, který nepotřebuje řidiče k tomu, aby odvezl pasažéry nebo náklad z místa A do místa B.
Své záměry pustit se naplno do vznikajícího odvětví nedeklarují jen velké automobilky, ale i technologické firmy. Ať už jde o vývojáře „taxikářské“ aplikace Uber nebo čínský internetový vyhledávač Baidu. Liší se hlavně tím, jak daleko se jejich programy dostaly.
Nejvíc o sobě zatím dává vědět Google, který už po silnicích Kalifornie a Texasu najezdil přes milion zkušebních mil. Google prosazuje revoluční větev, tedy vyvíjí zcela nové auto, které s řidičem od počátku nepočítá.
Paralelní evoluční větev reprezentují zejména jednotlivé automobilky, které chtějí vybavovat auta funkcemi do chvíle, než budou taktéž schopna jezdit samostatně. V tomto směru se hodně prezentuje kalifornský výrobce elektromobilů Tesla.
Povolením testů chce Ontario podpořit ekonomiku
Vyslat na silnici samořiditelné auto samozřejmě nejde jen tak, ale výjimky se najdou. Například v anglickém městě Milton Keynes si již pasažéři vyzkoušeli jízdu autonomním vozidlem britské provenience. A v singapurské botanické zahradě zkušebně převážela návštěvníky vozítka od francouzského výrobce (více jsme psali zde). Je ale nutné dodat, že tato vozidla jezdí pouze po předdefinovaných trasách, přičemž reagují na objednávky zákazníků nebo překážky před sebou. V reálných podmínkách ale zatím nevozí pasažéry na libovolná místo podle jejich přání.
Jinde se testuje ve větším měřítku, ale zkoušek se účastní pouze proškolený personál, žádní „lidé z ulice“ – platí to například pro několik amerických států a od Nového roku mohou výrobci testovat samořiditelná auta i na silnicích kanadské provincie Ontario.
„Odhadujeme, že v současnosti v Ontariu působí asi sto společností, které se nějak podílejí na průmyslu samořiditelných aut. Testovací program zajistí bezpečí na našich silnicích bez přebytečných regulací, které by potlačovaly investice a inovace,“ zdůvodnil krok mluvčí tamního ministerstva dopravy Ajay Woozageer.
A jak je na tom Česko, jehož ekonomika je na autoprůmyslu do značné míry závislá? Že jsou auta, která neřídí člověk, cestou budoucnosti, tvrdí například profesor ČVUT Zdeněk Votruba. „Člověk umí mnoho věcí, ale nebyl zrovna konstruován k tomu, aby řídil vozidlo. To totiž obnáší nepříliš tvůrčí práci, která však nedovoluje ztrátu pozornosti a chyby. A těch se člověk čas od času dopouští,“ vysvětluje.
Rozvoj v Evropě přibržďuje Vídeňská konvence
Jedním z důvodů, proč se podle Votruby bude nový koncept vozů vyvíjet rychleji v zámoří, je tzv. Vídeňská úmluva, která na konci 60. let sjednotila standardy silniční dopravy. A mimo jiné říká, že řidič musí vždy plně ovládat vozidlo.
„V anglosaských zemích je ale leckde v právním systému zasunuto povědomí o starší úpravě z doby kočárů, kdy odpovědnost nesl majitel vozidla, nikoliv vozka,“ zjednodušeně vysvětluje Votruba. Možná díky tomu je tak nyní testování a nasazování samořiditelných aut dál v zámoří než v Evropě.
Klasifikace autonomních aut podle americké NHTSAÚroveň 0: Řidič po celou dobu kompletně ovládá auto. Úroveň 1: Některé řídící prvky jsou automatizovány - třeba automatické brždění . Úroveň 2: Kombinace alespoň dvou automatických prvků - například adaptivního tempomatu a kontroly jízdního pruhu. Level 3: Řidič může předat „autu“ řízení všech základních funkcí. Auto ale rozpozná, když musí předat kontrolu zpět řidiči a dostatečně dopředu ho na to upozorní. Level 4: Auto je plně zodpovědné za celou jízdu, od řidiče se vůbec nečeká, že se na ní bude podílet (nemusí být volant). Auto může jezdit i prázdné. |
A možná i proto největší tuzemský výrobce aut Škoda zastává v tomto kontextu defenzivní postoj. „Vybrané modely značky Škoda lze objednat s asistenčními systémy, u kterých lze říci, že bezpilotnímu řízení předcházejí – například adaptivním tempomatem, kontrolou jízdního pruhu nebo pomocí při parkování,“ vysvětluje mluvčí značky Jozef Baláž.
Zatímco Tesla či Google testují systémy, které americký regulátor NHTSA ve své klasifikaci řadí na nejvyšší úrovně 3 a 4 (viz box), Škoda zmiňuje systémy spadající do druhé úrovně.
„V budoucnu budou další systémy následovat, a tak bude jen otázkou propojení všech systémů dohromady. O tom, jak moc budou moci být použity, nezáleží však pouze na nás, nýbrž i na dostupné infrastruktuře,“ dodává Baláž.
Kromě mladoboleslavské továrny však v Česku působí desítky subdodavatelů. Avšak ani oni se podle všeho do možností autonomního řízení příliš nehrnou.
„Samozřejmě to všichni sledujeme, ale nástup samořiditelných aut bude zřejmě pomalejší, než se může nyní zdát. Podle analýz, které máme k dispozici, jich bude v roce 2040 jen okolo sedmi procent,“ říká majitel firmy Brano a zároveň viceprezident sdružení autoprůmyslu Pavel Juříček. Podle něj se nyní aktuálně řeší hrozba kyberútoků na taková auta – tedy možnosti, že je na dálku ovládnou hackeři (více o tomto nebezpečí jsme psali zde).
Auto schopné jízdy bez řidiče však v Česku můžete přesto potkat. Jeden z významných subdodavatelů autoprůmyslu, francouzské Valeo, má v Praze velké vývojové centrum a jejich prototyp Audi A7 s výzbrojí pro autonomní řízení testuje s řidičem za volantem v provozu nebo i bez řidiče na polygonu v Milovicích (více zde) .
Hausenblas: Nesmíme promeškat nástup
Podle podnikatele a politika Martina Hausenblase by se však do autonomních aut měl tuzemský průmysl pustit naplno. V roce 2014 proto inicioval vznik pracovní skupiny na ministerstvu dopravy, kde začal připravovat strategii podpory výzkumu a vývoje v této oblasti.
„Vedení státu si uvědomuje, že pro zemi, která je závislá z 12 procent HDP a 22 procent exportu na fosilním automobilovém průmyslu, může být propásnutí nástupu autonomních aut jednoznačně ohrožením,“ komentuje současný stav podnikatel, který sám jezdí Teslou a spoluvlastní například taxikářský start-up Liftago.
„Podle mého názoru naše země potřebuje bytostně vizi. Jednu si dovoluji předložit. Za deset let bude Česká republika stejně proslulá vývojem autonomních aut jako Švýcarsko svými hodinkami,“ říká Hausenblas. Podle něj by soustředění se na vývoj samořiditelných aut vytvořilo impulz i v dalších oblastech české vědy.
