Stačí nechat vzorek na slunci, zanést do něj okem neviditelnou špínu a potom už přesně zhodnotíte nepřesné údaje. Hygienici tedy trvají na tom, aby vzorky lidé odebírali do lahviček, které si vyzvednou v laboratořích. Ty jsou totiž sterilizovány za vysoké teploty, a tedy absolutně čisté. Při odběru je třeba dodržet následující zásady:
Na zátku nesahat, držet ji jen za alobal. Každý kontakt lidské ruky s vodou určenou do laboratoře může zavinit falešný výsledek.- Vzorek by měl být dopraven do laboratoře nejlépe do půl dne, každopádně ten samý den po odběru. Teplota při transportu nemá přesáhnout pět stupňů nad nulou, takže vhodné je použít chladicí box, případně si nějak improvizovaně pomoci v tašce ledem z chladničky.
- Při odběru z kohoutků je podle hygieniků vhodné opálit jeho hrdlo otevřeným ohněm, alespoň zapalovačem, protože předpisy určený kahan přece jenom každá domácnost nevlastní. Pokud by tato činnost přišla někomu přehnaná, dokonce až komická, ať si vzpomene, čím vším jsou schopny děti zapatlat kohoutky. A laboratoř pak vidí i to, na co lidské oko nestačí.
- Ze studní by se zásadně neměl brát vzorek hned po dezinfekci - takový stav nevypovídá o ničem. Nejlépe je počkat podle hygieniků týden, určitě však nejméně 24 hodin.
- Před samotným odběrem necháme vodu alespoň deset minut odtékat. Stav vody v hadici nebo v potrubí nás jen málo zajímá.
- Ideální pochopitelně je, když si vzorek odeberou sami hygienici, takže je třeba pokusit se s nimi domluvit, zda i při nynější zátěži jsou schopni vyhovět.
