Těžební společnosti bojují někdy i desetiletí, aby získaly náležité povolení k těžbě zlata. Letitá snaha vyjde kvůli negativním dopadům na životní prostředí nezřídka nadarmo. V pondělí v Berlíně stačilo neznámým pachatelům k získání sto kilogramů jen pár minut, žebřík, lano, stavební kolečka a pořádné svaly.
Z Muzea Bode, které je jedním z pětice prestižních výstavních institucí na Muzejním ostrově v samém centru německé metropole, v pondělí zmizela jedna z největších mincí světa. Kanadský kousek zvaný Big Maple Leaf má nominální hodnotu jednoho milionu dolarů, cena zlata, ze kterého je vyroben, je však v současnosti 3,7 milionu eur, tedy zhruba sto milionů korun. V roce 2009 byl Maple Leaf k vidění i v Praze (více čtěte zde).
V září 2009 jsme mohli vidět minci v Praze:
1. září 2009 |
V souvislosti s krádeží zaráží především to, jak snadnou práci zloději (vzhledem k váze mince vychází policie z toho, že se jednalo minimálně o dva pachatele) měli.
Zloději se do muzea dostali skrze šatnu ochranky
Do budovy muzea, které ze dvou stran obtéká řeka Spréva, a ze třetí vedou koleje městské dráhy S-Bahn, se podle policejního mluvčího Winfrida Wenzela dostali právě po železniční trati. Po seskočení z mostního pilíře přešli k budově muzea a po žebříku vylezli přes rozbité okno do šatny ochranky. Žebřík policie objevila na místě.
„Uvnitř budovy se mohli zcela volně pohybovat a odcizili tuto sto kilo vážící minci,“ popsal německým médiím Wenzel. Pachatelé rozbili pancéřové sklo vitríny, minci přeložili na kolečka a stejnou cestou se dostali zpět až do blízkého parku Monbijou, kde na ně pravděpodobně čekalo únikové vozidlo.
Otázkou zůstává, proč si zloději za kořist vybrali právě stokilovou minci z roku 2007 s portrétem královny Alžběty. Jak upozorňuje deníky Die Welt, Big Maple Leaf i přes svou stomilionovou hodnotu ani zdaleka nepatří k nejcennějším artefaktům Muzejního ostrova, kde se nachází tisíce let staré poklady a umělecké předměty, jimž vévodí busta egyptské královy Nefertiti umístěná v sousedním Novém muzeu.
Oproti tomu deset let stará mince i přes svou jedinečnost žádnou zvláštní uměleckou ani historickou cenu nemá. Jako taková je prakticky neprodejná a jediný způsob, jak ji efektivně zpeněžit je ten, že byla ukradena na zakázku pro nějakého horlivého sběratele. Další možností je už jen roztavení drahého kovu.
Ve Vídni kradl opilý expert přes alarmy
Německá média proto spekulují ještě o další možnosti, a sice že obohacení nebylo hlavní motivací pachatelů. Za celou krádeží může být snaha něco si dokázat, zvýšení vlastního ega, nebo prostě jenom hospodská sázka.
Že teorie o krádeži z hecu není přehnaná, ukazuje i podobný případ z Vídně. V květnu 2003 zmizela z Umělecko-historického muzea slavná Celliniho slánka, kterou v šestnáctém století vyrobil italský sochař Benvenuto Cellini pro francouzského krále Františka I. Její hodnota se odhaduje na 50 milionů eur, tedy 1,35 miliardy korun. V muzeu tehdy, stejně jako nyní na Muzejním ostrově, probíhaly stavební práce, a pachatel tak jednoduše vyšplhal po lešení a do budovy vlezl skrze okno.
Po celosvětovém bezvýsledném pátrání se o necelé tři roky později na policii přihlásil tehdy sedmačtyřicetiletý Robert Mang, otec dvou dětí a majitel firmy na instalaci alarmů. Až do té doby bezúhonný Mang se přiznal, že slánku odcizil spontánně poté, co se opilý jednoho večera vracel z oslavy. Vybral si ji prý zcela náhodně, aniž by tušil její hodnotu. Tu se dozvěděl až ráno po vystřízlivění z médií.
Mang byl odsouzen na pět let kvůli vloupání a vydírání, jelikož ještě před svým udáním anonymně požadoval po pojišťovně 10 milionů eur a hrozil, že jinak slánku roztaví. Po dvou letech byl ale předčasně propuštěn. Kuriózní je, že v roce 2004 poskytl jako „nezávislý expert“ přes alarmy rozhovor rádiu Orange 94.0, kde mimo jiné kritizoval nedostatečné zabezpečení Umělecko-historického muzea v souvislosti s krádeží Celliniho slánky.
