Postup, který banka zvolila, je v naprostém kontrastu s jejím tvrdým tlakem vůči podobně velkým dlužníkům, jako byl František Chvalovský nebo Barak Alon a jeho BCL. Zatímco v těchto případech je podáno několik trestních oznámení a žádostí o exekuci majetku dlužníků, v případě skupiny Centrotex byly dluhy v tichosti prodány společnosti Intercontinental Commodities. "Takto oklikou si to zřejmě koupili sami dlužníci," soudí někdejší člen dozorčí rady banky, který si nepřál být jmenován.
Stejný názor má i řada někdejších manažerů a zástupců akcionářů, ale otevřeně vystoupit nechtějí. Ve firmách vystupujících v případu totiž působili a podle bankéřů k nim mají stále blízko lidé z okruhu politických špiček. Jde zejména o někdejšího prokuristu Centrotexu Milana Velka, který je přítelem šéfa ODS Václava Klause a sponzorem jeho poslední knihy, nebo Vojtěcha Slówika z Intercontinental Commodities. Ten proslul pořádáním lovů vysoké zvěře, kterých se hojně účastnil někdejší místopředseda sněmovny František Brožík z ČSSD.
Úvěry třem firmám spojeným s Centrotexem poskytla Komerční banka na přelomu let 1997 a 1998, kdy jí šéfoval Richard Salzmann. Peníze si půjčily tři společnosti Mercurius Kathreiner, Rio a Tekom. Největší část úvěrů byla určena na rekonstrukci pražského obchodního domu Krone s klubem Dupplex a restaurací Fromin ve středu Václavského náměstí, kde jsou firmy v dlouhodobém nájmu. Firmy dluhy nikdy nezaplatily a banka měla navíc špatně uzavřené zástavní smlouvy a zpět nic nezískala.
V květnu 2000 přišlo do banky nové vedení s Radovanem Vávrou, o jehož prosazení do funkce se podle zdrojů informovaných o tehdejších jednáních zasazoval u některých politiků i Milan Velek. V témže roce banka rozhodla, že balíkem pohledávek vůči firmám kolem Centrotexu (ve výši 800 milionů korun) zaplatí svůj dluh 120 milionů korun u firmy Intercontinental Commodities. "Intercontinental Commodities měla vůči bance platný platební rozkaz a dluhy za uvedenými třemi společnostmi byly prakticky nevymahatelné," vysvětluje tehdejší šéf Vávra zvolený postup.
Přestože o kauze několikrát jednala dozorčí rada, podle Vávry řešení představenstvo neschvalovalo. "To spadalo do působnosti útvarů pod Tomasem Spurným," řekl. Dřívější člen představenstva Spurny je nyní šéfem slovenské Všeobecné úverové banky.
Prodejem dluhů se nad případem nesplacených stamilionů z pohledu banky zavřela voda. "Případ Mercurius byl zohledněn ve výsledcích banky v minulých letech a již nemá žádné negativní vlivy. Osoby, které se na jeho vzniku podílely, už v bance nepracují," uvedla mluvčí banky Marie Růžičková.
Milan Velek, který byl podle elektronické verze obchodního rejstříku až do začátku roku 1998 jednatelem největšího z dlužníků, firmy Mercurius Kathreiner, tvrdí, že on sám žádné úvěrové smlouvy nepodepisoval. "Já jsem z Centrotexu odešel na podzim 1997. Možná jsem byl u prvních kontaktů, ale dohadování půjček jsem se již neúčastnil," tvrdí Velek.
Proč chtěla firma Intercontinental Commodities od banky místo peněz právě dluhy firem kolem Centrotexu, to předseda představenstva Petr Vařeka nesdělil. "Jednotlivé obchodní případy nekomentujeme," uvedl. Zdroje z firmy tvrdí, že jako jediný má přehled o případu Vojtěch Slówik, který je do konce července na dovolené. "Důležité věci rozhoduje on," uvedl zdroj z firmy. Slówik oficiálně ve společnosti Intercontinental Commodities nefiguruje a odešel z ní ve stejný den jako současný náměstek ministra financí Ladislav Zelinka.
Kuriózní na celé kauze je, že banka pohledávkami zaplatila dluh, který by při správném postupu jejích pracovníků nevznikl. Opavská pobočka KB v roce 1995 půjčila firmě P&AC Investment 75 milionů, aby si od ní koupila pohledávky ve stejné hodnotě, zajištěné nemovitostmi. Soud o rok později zástavní právo zrušil a P&AC Investment žádala vrácení zaplacené ceny s tím, že smlouva nebyla naplněna.
Banka ve sporu nevyužila možnosti zápočtu, proti vydanému platebnímu rozkazu se odvolala pozdě a navíc k nesprávnému soudu. Dluh banky s úroky vzrostl až na 120 milionů a v té době jej koupila Intercontinental Commodities.
