Vietnam (ilustrační foto).

Vietnam (ilustrační foto). | foto: Profimedia.cz

Za blamáž v Asii si Češi často můžou sami, říká manažer žijící ve Vietnamu

  • 36
Mnoho českých podnikatelů by si přálo expandovat do Asie. Často ale podcení přípravu. „Většina podnikatelů při první návštěvě podlehne pocitu, že je ve Vietnamu všechno krásné, levné a jednoduché,“ říká Luboš Marek, český manažer žijící ve Vietnamu.

Podle Luboše Marka, který žije ve Vietnamu už devět let, se s většími či menšími problémy potýká takřka každá česká investice v této zemi. „Ty, které se podařilo dotáhnout do alespoň životaschopného stavu, bychom mohli spočítat na prstech jedné ruky,“ říká muž, který ve Vietnamu v roce 2007 otvíral místní kancelář české vládní agentury na podporu exportu CzechTrade a díky tomu následujících sedm let sledoval desítky českých projektů. Poslední dva roky pracuje pro loterijní firmu Synot, jež loni ve Vietnamu otevřela první české kasino.

Česká firma chtěla expandovat do Asie, ve Vietnamu však přišla o všechno

Byly některé české firmy ve Vietnamu vůbec úspěšné?
Je jich málo, mezi výjimky se řadí splátková společnost Home Credit skupiny PPF. Úspěšnější jsou tu pochopitelně jihokorejské, thajské a čínské firmy. Jsou blízko, nemají o místní trhu zpravidla zkreslené představy. Úspěšní jsou také velcí globální hráči typu Nike, Samsung, Intel a další, kteří zaměstnávají ve Vietnamu statisíce lidí.

Jaké pokusy českých investorů považujete za zvlášť nešťastné?
Za nejfatálnější považuji mediálně dobře známou tzv. českou cementárnu a českou kaolínku (více čtěte zde; stály za nimi české firmy Inekon a Trade B.G.M. - pozn. red.). Silný protekcionismus, důmyslný korupční systém nebo netransparentnost jsou velké bariéry, na které spousta zahraničních firem ve Vietnamu doplácí. Ale je třeba i objektivně přiznat, že nejčastěji má máslo na hlavě samotná česká firma. Například obě výše uvedené investice bez nadsázky připomínají pohádku Jak pejsek a kočička pekli dort.

Lze tedy vůbec považovat Vietnam za atraktivní prostředí?
Zájem o investice ve Vietnamu je obrovský. Drtivá většina jich směřuje do zpracovatelského průmyslu. Do roku 2008 se objem přímých zahraničních investic prudce zvyšoval a od té doby se ustálil každoročně zhruba na jedenácti miliardách dolarů. Největší exportní položkou je díky zahraničním investicím elektronika. Tři čtvrtiny zahraničních investic jsou z asijských zemí v čele s Jižní Koreou, Japonskem, Singapurem a Tchajwanem. Největším evropským investorem byla loni Francie, ale její investice představovaly pouze dvě procenta z celkového objemu.

Jak se k zahraničním firmám staví vietnamská vláda?
Ví, že za prudkým rozvojem vietnamského hospodářství stojí zejména zahraniční investice. Takže je nucena vytvořit přijatelné legislativní podmínky. Podporuje ovšem také export pracovní síly. Remittance (peníze posílané ze zahraničí, pozn. red.) od členů vietnamské komunity jsou dokonce vyšší než přímé zahraniční investice, loni přesáhly dvanáct miliard dolarů. Skutečná částka bude ještě vyšší, existují finanční kanály, které nelze sledovat.

Jak hodnotíte úroveň ochrany cizích investorů?
Na první pohled je vietnamská legislativa na dobré úrovni. Všechny důležité zákony a vyhlášky jsou dostupné ve vietnamské i anglické mutaci. Praxe je však jiná. Podnikatel – a to nejen zahraniční - je místními úřady vnímán jako kořist a předmět vydírání. Vidí ho tak celní i finanční úřad, policie, požární ochrana, stavební úřad, odbor životního prostředí... Je to součást hluboce zakořeněného korupčního systému. Velmi často se proto některé procedury objednávají přes zprostředkovatelské agentury a agenty.

Jaké jsou nejčastější chyby českých podnikatelů investujících na vietnamském trhu?
Obecným problémem jsou nereálné představy o podnikatelském prostředí ve Vietnamu. Většina podnikatelů při první návštěvě podlehne pocitu, že je ve Vietnamu všechno krásné, levné a jednoduché. Další věc, která mě zaráží, je z oblasti personalistiky. V Česku je zvykem pečlivý výběr zaměstnanců a manažerů. Ve Vietnamu ale české firmy často svěřují management či dokonce řízení společných podniků místním kamarádům, které znají z kavárny či hospody.

Máte konkrétní příklady?
Tak třeba jedna významná česká stavební společnost si chtěla ve Vietnamu otevřít reprezentativní kancelář, a pronajala si proto kancelářské prostory. Úředník, který má na starosti vydávání licencí, se šel na prostory osobně podívat a sdělil, že ty prostory nejsou dostatečně reprezentativní. A z toho důvodu žádost zamítl. Jiná firma přišla do Vietnamu s plánem investice do výroby dveří. Podmínkou pro založení firmy je tady schválení investičního plánu a vydání investiční licence. Investiční plán byl však příslušným úřadem zamítnut a firma přišla o čas a několik milionů korun.