Co tedy dělat? Finanční teorie velí jediné: rozložit majetek tak, aby případné ztráty na jedné frontě vykryly zisky na druhé. Odborně se tomu říká vytvořit si vhodné portfolio.
Je třeba přitom myslet na to, aby část investovaných peněz byla rychle po ruce. Ekonomickým žargonem řečeno, aby byla likvidní.
To je důležité zejména při rentiérském způsobu života - třeba roční termínovaný vklad v bance je pěkná věc, ale člověk se k němu dostane právě až za rok.
Z tohoto hlediska jsou vhodné třeba opakované vklady na jeden měsíc nebo otevřené podílové fondy peněžního trhu. Z nich je snadné si po měsíci vyzvednout peníze, které bez rizika vydělávaly - málo, ale přece.
Právě kvůli výdělkům by dostatečně velká část úspor měla být ve výnosnějších investicích.
Mezi rizikovější s větší šancí na výdělek lze počítat akcie nebo akciové fondy. V nich by však peníze měly ležet nejméně pět let. Ceny akcií totiž lítají nahoru dolů a zkušenosti z minulosti říkají, že za tuto dobu výnos převýší ostatní investice.
V případě nouze se však člověk může k takto investovaným penězům dostat prakticky okamžitě.
Vysoké výdělky lze při spoření určité částky očekávat díky státní podpoře také u stavebního spoření či penzijního připojištění. Ovšem zde je třeba se smířit s tím, že se na peníze nemůže několik let sáhnout.
