Kromě již zmíněných Českých drah a Letiště Prahy by to mohlo být třeba Čepro nebo společnost Mero, vlastník části ropovodu Družba a ropovodu IKL. Všechny tyto společnosti totiž jednoznačně splňují podmínky, které stanovili soudci – stát je zřídil, ovládá je prostřednictvím svého podílu a také plní veřejný účel.
Všechny přitom poskytování informací podle zákona 106, který dosud sloužil především jako bič na státní úřady, odmítají. Na České dráhy dokonce takové žádosti chodí, firma je vrací s tím, že žádné informace poskytovat nemusí.
"Zákon se nevztahuje na naši společnost, ve smyslu tohoto zákona jsme tedy informace neposkytovali," říká mluvčí drah Radek Joklík.
Tvrdí, že pokud se však na ně někdo s takovou žádostí obrátí a nebrání tomu obchodní tajemství, firma informace dobrovolně vydá. To samé tvrdí státní firma Čepro.
Jsme akciovka, odpovídat nemusíme
Jenže zatímco dnes obě společnosti informace vydávají jen z dobré vůle, v budoucnu možná budou muset. Stačí, aby byl některý z odmítnutých žadatelů důsledný a proti zamítnutí žádosti si stěžoval u soudu. Už u první instance by mohl teoreticky uspět, soudci by totiž měli případ posuzovat v souladu s výrokem Nejvyššího správního soudu.
Když to neudělají a žadatel se bude dál odvolávat, na konci celého soudního martyria se případ znovu dostane k NSS. A ten už se svým rozhodnutím řídit bude. "Stejnými kritérii, která soud uplatnil u ČEZ, by se soud řídil i u jiných společností," potvrdil mluvčí NSS Michal Lovritš.
Potom by mohly například České dráhy vydání informací odmítnout jen kvůli přesně stanoveným důvodům – například ochraně osobních údajů nebo obchodního tajemství.
Pět znaků, podle kterých lze poznat veřejnou instituci povinnou poskytovat informace, určil Ústavní soud už před několika lety. Zabýval se stížností žadatele, kterému pracovníci Letiště Praha odmítli vydat kopii smlouvy mezi společností a Evropskou investiční bankou o financování výstavby terminálu S2 s tím, že se na ně zákon 106 nevztahuje.
Letiště už jednou spor o informace prohrálo
Letiště prohrálo, soud konstatoval – stejně jako nyní NSS v případě ČEZ – že je veřejnou institucí, a stanovil pět kritérií, podle kterých se pozná. Paradoxně Letiště Praha dnes zase tvrdí, že informace vydávat nemusí.
"Tehdy jako státní podnik jsme tu povinnost podle Ústavního soudu měli. Nyní jsme ale akciová společnost, na kterou se povinnost nevztahuje," řekla mluvčí Eva Krejčí. Žádostí o informace podle "stošestky" podle ní na letiště chodí pár do roka.
Podle NSS se však mýlí a případný spor o informace by Letiště zase prohrálo. Že je státní firma akciovou společností, ji z povinnosti lidem vyhovět nevyvlékne. Na Ústavní soud, který rozpoznávací znaky veřejné instituce sám stanovil, se nyní chce obrátit ČEZ. Tvrdí, že mu může povinné poskytování informací zlikvidovat celý byznys.
Nezávisle na samotné firmě chtějí proti rozhodnutí NSS protestovat i menší akcionáři ČEZ. "Je to naprosto absurdní rozhodnutí. Nemáme zájem na tom, aby nám konkurence mohla koukat do karet," řekl jejich zástupce Radek Vala.
