Dovnitř továrny se totiž vůbec nedostal stejně jako dalších asi tři sta lidí jej vrátní odmítli vpustit do areálu. Americké vedení Letu Kunovice, stále ještě největšího tuzemského výrobce civilních letadel, tak zaměstnancům už potřetí v krátké době nařídilo, aby si vybrali dovolenou a zůstali doma.
"Už se ani neobtěžují nám dát na vědomí, že nemají ani peníze, ani práci. Dělají z nás hlupáky," rozčilil se Josef, který stejně jako další zaměstnanci Letu nechce prozradit celé své jméno. Strach z propouštění je pořád silnější než ochota cokoliv otevřeně vyčíst vedení firmy, americké společnosti Ayers a řediteli Letu Turneru Bostwickovi.
Vedení Letu rozhodlo o dalším volnu pro zaměstnance v pátek a chtělo po vedoucích jednotlivých úseků, aby obvolali své podřízené, kteří už nucenou dovolenou měli minulý týden. "Nikdo mě sice domů nevolal, ale špatné zprávy se šíří hrozně rychle.
Když jsem se dověděl, že se v Letu minulý týden zabavovali berňáci služební auta, tak jsem si zatelefonoval do firmy a dověděl se o dalším volnu. Žádný oficiální papír o tom, že musíme na dovolenou, jsem ovšem neviděl," říká další zaměstnanec Letu, který včera ani do továrny nešel. Podobně se zachovalo dalších tisíc zaměstnanců, kteří včera zůstali doma.
To, že se ani tento týden v Letu nezačne pracovat, dokazovalo obrovské poloprázdné parkoviště před podnikem, kde stálo jenom několik aut. Lidé, kteří včera přijížděli do práce na poslední chvíli, si nejprve nevěřícně prohlíželi čekající dav před branou Letu a pak se stejně jako ostatní začali pídit po informacích, co se vlastně děje. "To je konec. Že nám platí zpožděně a dluží nám ještě za květen a červen, bychom přežili. Ale když už nás ani nepustí do fabriky, tak je to asi opravdu špatné. V Letu pracovat bylo vždycky hrozně prestižní, teď už jsme jenom pro smích," říká smutně asi čtyřicetiletý muž, který přijel na poslední chvíli krátce před šestou.
"Měl jsme ráno nějaké tušení, ale nikdy jsem pozdě do práce nepřišel. Proto ten spěch," dodal s kyselým úsměvem.
Zhruba tři stovky lidí se pak od šéfa odborů Letu Zdeňka Zajíčka krátce po šesté hodině ráno oficiálně dozvěděly, že mají přijít do práce až další pondělí. "Teď už jsou odbory bezmocné," říká rezignovaně Zajíček.
Část lidí odjela od zavřeného podniku ihned, další postávali ještě několik minut a bavili se o tom, co budou dělat, a také o desíti zabavených autech, které Letu kvůli dluhům zabrali exekutoři Finančního úřadu v Uherském Hradišti. Berní úředníci mimo jiné odvezli jak služební Volvo 850 ředitele Bostwicka, tak například nákladní Renault. "Asi má vedení strach, že když nám neplatí, tak si domů rozebereme počítače a další věci, proto nás nechtějí pustit do továrny," zní jedna z verzí přetřásaná mezi zaměstnanci o zákazu vstupu do podniku.
Po chvílích debat se i zbytek zaměstnanců Letu rozchází domů, jenom tu a tam zazní nezřetelná nadávka, starší lidé mají často v očích slzy a odmítají mluvit. "To víte, je to jako s rakovinou, když ji máte už šest let, tak to prožíváte nějak klidněji," potvrzuje zatím klidné chování zaměstnanců Letu Jan Uhlíř, předseda odborového svazu Kovo, jehož zástupci s odboráři Letu minulý týden hledali řešení, jak podnik zachránit.
Vedení podniku včera žádné oficiální stanovisko nevydalo s tím, že situaci v Letu může komentovat jenom ředitel Bostwick, který je nyní doma ve Spojených státech. "Už ani nevíme, jestli jeho návrat něčemu pomůže. Možná by bylo nejlepší, kdyby to firma Ayers zabalila. Za týden to tady bude stejné a nic se nevyřeší," dodává při odchodu z uzamčeného podniku pan Josef.
"Už se ani neobtěžují nám dát na vědomí, že nemají ani peníze, ani práci. Dělají z nás hlupáky," rozčilil se Josef, který stejně jako další zaměstnanci Letu nechce prozradit celé své jméno. Strach z propouštění je pořád silnější než ochota cokoliv otevřeně vyčíst vedení firmy, americké společnosti Ayers a řediteli Letu Turneru Bostwickovi.
Vedení Letu rozhodlo o dalším volnu pro zaměstnance v pátek a chtělo po vedoucích jednotlivých úseků, aby obvolali své podřízené, kteří už nucenou dovolenou měli minulý týden. "Nikdo mě sice domů nevolal, ale špatné zprávy se šíří hrozně rychle.
Když jsem se dověděl, že se v Letu minulý týden zabavovali berňáci služební auta, tak jsem si zatelefonoval do firmy a dověděl se o dalším volnu. Žádný oficiální papír o tom, že musíme na dovolenou, jsem ovšem neviděl," říká další zaměstnanec Letu, který včera ani do továrny nešel. Podobně se zachovalo dalších tisíc zaměstnanců, kteří včera zůstali doma.
To, že se ani tento týden v Letu nezačne pracovat, dokazovalo obrovské poloprázdné parkoviště před podnikem, kde stálo jenom několik aut. Lidé, kteří včera přijížděli do práce na poslední chvíli, si nejprve nevěřícně prohlíželi čekající dav před branou Letu a pak se stejně jako ostatní začali pídit po informacích, co se vlastně děje. "To je konec. Že nám platí zpožděně a dluží nám ještě za květen a červen, bychom přežili. Ale když už nás ani nepustí do fabriky, tak je to asi opravdu špatné. V Letu pracovat bylo vždycky hrozně prestižní, teď už jsme jenom pro smích," říká smutně asi čtyřicetiletý muž, který přijel na poslední chvíli krátce před šestou.
"Měl jsme ráno nějaké tušení, ale nikdy jsem pozdě do práce nepřišel. Proto ten spěch," dodal s kyselým úsměvem.
Zhruba tři stovky lidí se pak od šéfa odborů Letu Zdeňka Zajíčka krátce po šesté hodině ráno oficiálně dozvěděly, že mají přijít do práce až další pondělí. "Teď už jsou odbory bezmocné," říká rezignovaně Zajíček.
Část lidí odjela od zavřeného podniku ihned, další postávali ještě několik minut a bavili se o tom, co budou dělat, a také o desíti zabavených autech, které Letu kvůli dluhům zabrali exekutoři Finančního úřadu v Uherském Hradišti. Berní úředníci mimo jiné odvezli jak služební Volvo 850 ředitele Bostwicka, tak například nákladní Renault. "Asi má vedení strach, že když nám neplatí, tak si domů rozebereme počítače a další věci, proto nás nechtějí pustit do továrny," zní jedna z verzí přetřásaná mezi zaměstnanci o zákazu vstupu do podniku.
Po chvílích debat se i zbytek zaměstnanců Letu rozchází domů, jenom tu a tam zazní nezřetelná nadávka, starší lidé mají často v očích slzy a odmítají mluvit. "To víte, je to jako s rakovinou, když ji máte už šest let, tak to prožíváte nějak klidněji," potvrzuje zatím klidné chování zaměstnanců Letu Jan Uhlíř, předseda odborového svazu Kovo, jehož zástupci s odboráři Letu minulý týden hledali řešení, jak podnik zachránit.
Vedení podniku včera žádné oficiální stanovisko nevydalo s tím, že situaci v Letu může komentovat jenom ředitel Bostwick, který je nyní doma ve Spojených státech. "Už ani nevíme, jestli jeho návrat něčemu pomůže. Možná by bylo nejlepší, kdyby to firma Ayers zabalila. Za týden to tady bude stejné a nic se nevyřeší," dodává při odchodu z uzamčeného podniku pan Josef.
