O další rozumné podpoře nemohla řadu let být řeč. Vždyť čeští spotřebitelé – ať už přímo, či nepřímo prostřednictvím daní – vynakládají na těch pár zelených zdrojů ročně kolem 45 miliard korun.
Pod tlakem vyšších cílů z Evropské unie i nutnosti postupného odstavování uhelných elektráren, teď stát zkouší podporu znovu nastartovat. Místo předem určené částky, která se provozovatelům fotovoltaických či větrných elektráren vyplácí za vyrobenou megawatthodinu, chce však od roku 2021 po vzoru evropských zemí, jako je Německo či Polsko, rozjet pro zdroje energie aukční systém.
Zjednodušeně fungují tak, že stát vyhlásí aukci na požadovaný objem energie. Se svým projektem se do aukce může přihlásit kdokoliv, pokud složí kauci. (Zatím není jisté, zda bude stačit územní rozhodnutí, či se bude vyžadovat stavební povolení.) Finanční podporu ale dostanou jen ti, kdo nabídnou nižší cenu. A jak ukazuje případ Německa, vítězné zdroje jsou v mnoha případech levnější než tržní cena elektřiny.
Vývoj výroby energie z obnovitelných zdrojů v Česku
Jenže ministerstvo průmyslu, které příslušnou novelu nyní zamýšlí v nejbližších týdnech poslat na jednání vlády, předem z aukcí vyloučilo velké fotovoltaické zdroje. Podporovat chce jen malé s výkonem do jednoho megawattu – tedy například ty umístěné na střechách rodinných či bytových domů a průmyslových hal nebo obchodních center.
Zčásti je to pochopitelné: nikdo se nechce podepsat pod nový solární průšvih, který by vytáhl z kapes lidí další miliardy a připomněl „boom“ z let 2010 a 2011. Jenže Česko může znovu narazit. Evropská unie chce, aby podíl obnovitelných zdrojů na celkové finální spotřebě energie – tedy elektřiny a tepla – včetně dopravy vystoupal do roku 2030 na 32 procent. Podíl elektřiny z obnovitelných zdrojů má do té doby narůst na 55 procent z 34 procent v roce 2020.
KVÍZ: Kdo je průkopníkem elektrifikace a kde jsou největší soláry |
Obnovitelné zdroje tak budou muset v Česku v té době uspokojovat 20,8 procenta celkové spotřeby energie. Tento cíl vychází ze současného závazku pro rok 2020 a má být obsažen v dokumentu, který má vláda do konce roku poslat do Bruselu. Existuje však ještě ambicióznější cíl, který vychází z aktuálního stavu – 23,8 procenta.
Zatím není jisté, zda se Česku podaří dosáhnout i na nižší cíl, vyloučí-li předem větší parky, které by mohly vyrůst na brownfieldech. Unijní legislativa totiž bude vyžadovat, aby se země k cíli přibližovaly postupnými kroky.
Soláry na střechách mají podle ekologických organizací velký potenciál, ale lidé ani firmy se do nich ani přes současné poměrně velkorysé dotace příliš nehrnou. A podobné je to s větrnými parky. Komora OZE počítá s tím, že jejich instalovaný výkon může vzrůst během následujících dvanácti let na sedminásobek, tedy na 2 200 megawattů.
Jde však o teoretický předpoklad. Proti větrným parkům brojí ve velkém obyvatelé okolních obcí, což počet vhodných lokalit snižuje na minimum. Řešením by mohlo být zapojení obcí do vlastnictví větrníků, což je běžné například v Německu. Zatím se ale tento způsob v tuzemsku neprosadil.
Česko to navíc kvůli novele může schytat od Evropské komise, kam ji bude posílat k notifikaci. Novela totiž není technologicky neutrální, neboť předem vyřazuje jednu z použitelných technologií. Podle všeho by bylo lepší, kdyby o konkrétních zdrojích rozhodla až vláda, jež bude každé tři roky nařízením určovat, které zdroje půjdou do aukcí.
