V Německu v současné době roste počet lidí, kteří hledají nového dodavatele elektřiny, a stále víc se jich rozhoduje spíš podle ceny. V minulosti se přitom zajímali i o způsob, jak byla elektřina vyrobena, uvedl tamní deník Wirtschaftswoche. Na vině je drahá elektřina. Německé domácnosti za ni totiž dnes platí nejvíc v celé Evropské unii - téměř dvakrát tolik co české domácnosti - a ceny dále rostou.
Podle spotřebitelská organizace Verifox 60 procent německých zákazníků, kteří v uplynulých letech měnili dodavatele energie, volilo dražší ekologický tarif. Nyní by až pětina dotázaných odběratelů naopak uvítala další využívání jaderné energie, kdyby díky tomu měli nižší účty za elektřinu.
Verifox zároveň varuje před různými ekologicky znějícími tarify, na které celá řada německých dodavatelů láká své zákazníky. Jako krytí pro takový tarif použijí například certifikáty zelené elektřiny nakupované z vodních elektráren v Rakousku nebo Norsku. Zároveň však obchodují i s proudem z německých uhelných a jaderných elektráren.
KVÍZ: Kdo je průkopníkem elektrifikace a kde jsou největší soláry |
Německo pokulhává za svými cíli
Německo v současnosti vyrábí téměř 40 procent elektřiny z uhlí a je zároveň největším producentem CO2 v Evropské unii. V důsledku toho je téměř jisté, že země nesplní svůj závazek snížit do roku 2020 emise tohoto skleníkového plynu o 40 procent proti roku 1990.
Spolková vláda proto nyní připravuje rušení nejen jaderných, ale i uhelných elektráren. Speciálně ustavená „uhelná komise“ by měla ještě letos předložit návrh, do kdy by bylo možné odstavit všechny německé uhelné elektrárny.
Podle poradenské společnosti Frontier Economics jsou reálné termíny 2040 nebo 2050. Přijetí toho bližšího by znamenalo zvýšení ceny elektřiny v Německu o 25 eur za megawatthodinu, u vzdálenějšího o 16 eur. V obou případech ale Němci musí počítat také s dalšími náklady, které se odhadují až na téměř 30 miliard eur (asi 770 miliard korun).
Německý institut pro ekonomický výzkum (DIW) podle listu Zeit přišel se studií podle které je odstavení všech uhelných elektráren, pro které se v Německu začíná používat výraz „kohleausstieg“, reálné už v roce 2030. Podle DIW to neohrozí bezpečnost dodávek a dokonce i v extrémních situacích bude možné pokrýt poptávku po elektřině kombinací z dostupných konvenčních a obnovitelných elektráren, z úložišť energie a také díky evropské energetické burze.
Proti plánům na „kohleausstieg“ se nicméně kromě prakticky všech provozovatelů uhelných dolů v Německu staví i řada zaměstnavatelů v navazujících oborech, ale také odborové svazy a představitelé některých spolkových zemí, zejména Severního Porýní Vestfálska.
