Železo na stropě aneb Dobře dělaná hospoda

Žižkovská pivnice U SADU byla vždycky jednou z mnoha zdejších spolehlivých hospůdek třetí až čtvrté cenové skupiny. Po revoluci své postavení nejen obhájila, ale dokonce se v nabité konkurenci propracovala na špici. Manažerským jazykem by se to dalo vysvětlit tak, že produktová značka byla podpořena cíleným využitím marketingových postupů; neboli stará známá hospoda přišla s novými grify, jak nabažit své hosty. Tak třeba: Nabízíme pivo v 15litrových soudcích. Všechna jídla vám zabalíme s sebou. Pořádáme akce typu Dny židovské kuchyně. A stačí se podívat na otvírací dobu: šestnáct hodin každý den. Přímo u pípy, a to je teda gól, je zákazníkům k dispozici počítač s připojením na internet. Už ne jen internetová kavárna, ale i internetová pivnice! "Kolik si za to počítáte?" "Deset korun impuls," odtuší číšník, se stejnou intonací, jako když na otázku "Co máte za pivo?" odpovídá "Gambáč desítku". Surfování U Sadu tedy není úplně laciné. Z přehledné tabulky vylepené nad počítačem vyplývá, že v nejlevnějším období 21:00 - 7:00 vyjde půlhodina na 30 korun. Ale což, co je to třeba proti útratě nějakého zdatného gamblera? U restaurace této kubatury patří do nadstandardní nabídky jistě i lahvový Guinness (ano, chcete-li si doma k večeři dopřát lahvičku černého, nakupte cestou U Sadu) a vitrína plná značkových doutníků. Prostým a zároveň rafinovaným obchodním trikem je co největší pokrytí cimry židlemi a stoly. Nábytek tedy musí být co nejmenší, což pro vyšší postavy není úplně nejpohodlnější. Na druhou stranu tak v lokále vzniká příjemný pocit pospolitosti aneb masa o velké hustotě, jak o ní píše Elias Canetti. Úžasná je výzdoba na zdech a na stropě. Vypadá to, že se sem z Týnské ulice na Starém Městě přestěhovala tak polovina železářsko-vetešnického krámu pana Eduarda Čapka. Tedy, vidíme tu přece jen hodnotnější věci než u Čapka. Namátkou: lustry, lyže, saně, železniční svítilny, přílby, valchy, obrazy bez rámů, rámy bez obrazů, psací stroje, fotografický zvětšovák, píchačky, rádia, housle, konve na mlíko, badmintonová raketa model 1937, žlutohnědý vysavač Standard a jedna elektrická kytara. Dále řada věcí, které by mohly být předmětem otázky "Co je to?" v soutěžním pořadu Kufr. A smaltované cedule, které by, vyvěšené v předsíni, obdivovali účastníci mejdanů. Například: "Žebrota se zapovídá a tresce se vězením od osmi dnů do tří měsíců..." Je to pěkné, je se na co dívat. Nevadí, že ta hromada kovu nijak nepovzbuzuje apetyt. Druhým výrazně stylizovaným místem je hráčský koutek před záchody. Zlatistá socha Lenina a pod ní na obrázcích, co visely ve třídách nad katedrou, skoro celá poválečná epocha: Gottwald, Novotný, Svoboda, Husák. Pod tím vším stojí hrací automaty. U Sadu vaří vcelku dobře a rozmanitě. Přes den několik hotovek do 50 korun, kromě toho stálé minutky (s přílohou asi za 100 korun nebo za trochu víc). Dobře udělané, vláčné knedlíky ke znojemské pečeni. Pro zkušené talián (s křenem a kremžskou hořčicí, výborný předkrm). Specialita "Husův oheň" naštěstí není krycí název pro "Katův šleh", ale kuřecí řízek s dobrou pálivou omáčkou. U Sadu bývá večer plno, naopak přes den je atmosféra příjemně ospalá a volných stolečků a židliček habaděj. Tak jako dřív, i dnes je Sad důležitou hospodou pro studenty z nedalekých kolejí. A když je pěkně, můžete si vzít pivo ven na lavičku a obhlížet kulaté Škroupovo náměstí. Bývá tu klid, kolem dokola jen samé činžáky. Kde je ten sad? Snad se jím myslí Mahlerovy "sady" za rohem, kde dnes strmí strašidelná televizní věž, desetkrát vyšší než domy kolem.

U SADU, Škroupovo náměstí 5, Praha 3-Žižkov. Otevřeno pondělí - neděle 10-02 hodin. 13 stolků v lokále, jeden štamgastský ve výčepu. Další v "doupěti" ve sklepě, kde jsou i šipky. Útratu si platí autoři sami, o hodnocení v testovaných podnicích personál ani majitelé nevědí. Žádná hvězdička je nejmíň, pět nejvíc.

Gambrinus 10° 13,80 Kč***
Prazdroj 12° 17,80 Kč ***
Kvalita obsluhy ***
Celkový dojem ****