Ilustrační snímek

Ilustrační snímek | foto: Marek Podhora, MAFRA

Nové kombajny i dojírny. Zemědělci se víc zadlužují

  • 7
Objem úvěrů pro farmáře rekordně stoupl, když si loni půjčili o osm procent víc než v roce předchozím. A vytrvale si půjčují i letos. Banky jsou ochotnější jim úvěry poskytovat díky dotacím z Evropské unie. A zemědělci za ně nakupují stroje, ale staví také dojírny, stáje nebo hnojiště.

Během loňského roku stoupl objem úvěrů v zemědělství o více než osm procent a překročil padesát miliard korun. Rostoucí trend objemu poskytnutých půjček pokračuje i letos. Jak ukazují údaje Moneta Money Bank, která je se zhruba třetinovým podílem lídrem trhu, mají zemědělci nyní největší zájem o investice do zemědělských činností a modernizace areálů.

Růst úvěrů pro zemědělství kopíruje objem investičních dotací, které mohou čeští zemědělci čerpat v rámci programů rozvoje venkova. V říjnu proběhne už páté kolo, v němž je vyčleněno 2,6 miliardy korun, z toho skoro polovina pro oblast rostlinné a živočišné výroby.

„S podporou Státního zemědělského intervenčního fondu se dělá zhruba osmdesát procent všech investic. Dotace pokryje v průměru kolem pětatřiceti procent investičních nákladů,“ říká Mojmír Severin, externí poradce pro sektor zemědělství a ekoenergii Moneta Money Bank. Pro některé skupiny zemědělců to však může být zhruba i polovina.

Dotace jdou například na výstavbu stájí, dojíren, hnojišť či jímek, v oblasti rostlinné výroby na techniku a speciální stroje.

O nákup zemědělské půdy už zemědělci pomalu ztrácejí zájem. A to zejména kvůli její ceně, která za poslední rok stoupla téměř o čtrnáct procent. „Přestaly s tím především velké podniky, protože nedokážou nastavit ziskovost tak, aby na tom vydělaly,“ říká Severin.

Jde však o začarovaný kruh, protože ke zdražování zemědělské půdy přispívají i dotace.

Zemědělci a jejich dluhy. Grafika

Na rozdíl od malých sedláků, kteří hospodaří obvykle na vlastních pozemcích, využívají velké zemědělské podniky z převážné části pronajatou půdu. Výše nájemného přitom patří v rámci Evropy dle údajů Ústavu zemědělské ekonomiky a informací k nejnižším. V Rakousku a Německu se platí více než trojnásobek. V Evropské unii se nyní debatuje, jak budou evropské dotace vypadat po roce 2020. Vedle dlouhodobé snahy velké části států snížit podíl společné zemědělské politiky na unijním rozpočtu do ní nyní promlouvají i aktuální události, jako je brexit, který přinese ztenčení příjmů, či migrace. Budoucí podpory mají také více reagovat na změnu klimatu.

Unie odkazuje na evropský model zemědělství, který charakterizuje menší rodinná farma, která kromě toho, že vyrábí, má i pozitivní vliv na své okolí i na životní prostředí. V Česku, které je s více než sto padesáti hektary unijní jedničkou v průměrné výměře zemědělské půdy na jeden subjekt, však takový přístup naráží.

„V České republice jsou rozhodujícími příjemci dotací velké zemědělské průmyslové podniky. Výsledkem je mimo jiné rostoucí riziko vodní eroze a následných negativních projevů sucha a povodní, neboť naše krajina nedokáže v potřebné míře zadržovat vodu,“ říká předseda Asociace soukromého zemědělství Josef Stehlík.

Sedláci navrhují, aby se Česko vydalo stejným směrem jako převážná většina ostatních zemí a zkrátilo dotace průmyslovému zemědělství. Asociace proto prosazuje zastropování přímých dotací pro velké podniky s výměrou přes tisíc sto hektarů. To je i v českých poměrech obří podnik. O tom však ministerští úředníci nechtějí ani slyšet, šlo by podle nich o diskriminaci velkých podniků. Stát je ochoten jednat jen o zavedení platby na první hektary, aby se peníze přerozdělily mezi nejmenší podniky. Stehlík však přirovnává ministerský nesouhlas s krácením evropských peněz pro velké podniky k tunelování venkova a krajiny.

Podle asociace by podpora měla směřovat k malým, mladým a začínajícím zemědělcům. „Jako u pivovarů. Ty menší a začínající chtěl stát podpořit, tak jim stanovil nižší daně. Velké pivovary platí z půllitru víc, ale přesto žádný nezkrachoval,“ říká Stehlík.