V případě doyena českého bankovnictví a profesora VŠE v Praze Miroslava Tučka, který téměř nikdy neodkládá svůj pověstný doutník, potvrdil vrchní soud zajímavý verdikt soudu nižší instance.
Ten totiž shledal Tučkovu smlouvu o odstupném zcela v pořádku a v souladu s dobrými mravy. Avšak s poukazem na to, že jen pár dní po Tučkově odchodu z dozorčí rady skončila banka v nucené správě, samosoudkyně Jana Sedlářová uvedla, že vyplacení odstupného by už v rozporu s dobrými mravy bylo.
"Podstatné je to, že dozorčí rada neplnila řádně svou funkci, což vedlo k uvalení nucené správy a ztrátám žalovaného v řádu desítek miliard korun," uvedla Sedlářová v odůvodnění rozsudku.
Dozorčí rada hrála při fungování někdejší Investiční a Poštovní banky silnou roli. Bývalý generální ředitel IPB Jan Klacek vypověděl, že dozorčí rada spolurozhodovala o činnosti banky a v některých otázkách rozhodovala samostatně. Spolupracovala s managementem a připravovala i podklady pro poskytování úvěrů. Podle Klacka na sebe brala dozorčí rada až příliš pravomocí.
Zda bude Tuček pokračovat ve svém boji o zlatý padák, není jasné, už teď však musí zaplatit 100 tisíc soudních výloh a Blaas ještě téměř o třicet tisíc více. "Zatím nemám rozsudek v ruce a pánové, kteří tuto akci podněcují, si musí počkat. Psaná smlouva je platná a jednoznačná, myslím, že je to zralé na Ústavní soud. Je to otázka precedentů pro další věci, a proto se to tak dramatizuje," reagoval Tuček.
Bývalý člen představenstva IPB Aladár Blaas požadoval zlatý padák za předčasné odvolání z postu předsedy představenstva IPB Pojišťovny. K tomu došlo měsíc po uvalení nucené správy na banku, do jejíž skupiny pojišťovna patřila. Blaasův zlatý padák se měl skládat z devítinásobku měsíční mzdy, celkem 720 tisíc, plus z tantiém pro představenstvo ve výši 481 tisíc korun.
Soud prvního stupně nejprve přiznal Blaasovi nárok na 720 tisíc, ale zamítl požadované tantiémy. Proti verdiktu se odvolali Blaas i IPB Pojišťovna, v současné době již ČSOB Pojišťovna. Vrchní soud v Praze však počátkem letošního roku zamítl Blaasovu žalobu v celém rozsahu, a změnil tak i jeho částečný úspěch u nižšího soudu v neúspěch.
U soudu uspěla bránící se pojišťovna s argumentem, že odměna ve formě odstupného nebyla schválena valnou hromadou. "Jako člen představenstva využil svých informací o plánované obměně ve vedení k tomu, aby si nechal podepsat a spolupodepsal smlouvu s nárokem na odchodné," stojí v odůvodnění soudu.
