Firma se sídlem v Montrealu dokončila v září práce na 124 metrů hlubokém vrtu v Thormódsdaluru nedaleko hlavního města Reykjavík. Výsledky průzkumu by měla zveřejnit tento měsíc.
Předchozí vrtné sondy naznačily, že ložisko může obsahovat až 415 gramů zlata na tunu, i když k určení velikosti ložiska jsou nutné ještě další výzkumy, řekl Bloombergu Vilhjálmsson.
Pokud bude naleziště dostatečné velké, plánuje společnost St-Georges těžit za pomoci robotů. Zařízení firmy pak mají primárně používat elektřinu vyrobenou z geotermálních a vodních elektráren státní elektrárenské firmy Landsvirkjun.
Těžba zlata na Islandu se však nepozdává místním obyvatelům, kteří si chtějí zachovat čisté životní prostředí a nedotčenou krajinu. Vilhjálmsson však slibuje, že provoz jeho firmy bude jiný.
„Naší myšlenkou je minimální narušení přírody,“ říká. „V Thormódsdaluru sotva poznáte, že se tam začalo těžit,“ dodává. St-Georges hodlá využít veškerý vytěžený materiál a hlušinu po oddělení drahého kovu zužitkovat ve stavebnictví.
Kanadská společnost drží veškeré licence na průzkum těžby zlata na Islandu. Minulý měsíc totiž koupila místní firmu Melmi Ehf, která vlastnila i většinový podíl v projektu Thor Gold v Thormódsdaluru. To je zhruba dvacet kilometrů východně od hlavního města.
„Předpokládáme, že s využitím zelené energie, kterou Island nabízí, bude naše těžba nákladově efektivnější, než kdybychom používali fosilní paliva,“ dodal Vilhjálmsson. Kromě zlata má firma povolení i k průzkumu těžby stříbra a mědi celkem na třech místech na Islandu a na dalších jedenácti má podanou žádost.
Počátky těžby zlata na Islandu sahají do počátku 20. století. Zlato v Thormódsdaluru bylo objeveno v roce 1905 a o čtyři roky později založil básník a podnikatel Einar Benediktsson těžařskou společnost s investory z Norska, Británie a Německa. Firma v letech 1911 až 1925 posílala získaný zlatý koncentrát ke zpracování do Německa. Pak ale zájem trhu opadl.
Znovu se obnovil až v roce 1989, kdy dva islandští geologové studovali přítomnost zlata v geotermálním systému Nového Zélandu a Japonska. To následně spustilo i místní výzkum financovaný islandskou vládou.
