Zločin a trest

Při cestě z Prahy na chatu v Jizerských horách jsem donedávna měl jednu jistotu - nejdražší benzin čepovali u dálnice v Mladé Boleslavi. Dojet tam s žíznivým autem znamenalo prodělat na litru naturalu tak dvě koruny. Tedy na nádrži bezmála stovku. Ze zásady jsem tam nikdy netankoval, přece nebudu cpát peníze do kapsy někoho, kdo tak snadno vydělává. Nedávno jsem jel opět kolem a ejhle - cena spadla, a byla naopak o dvě koruny nižší než u ostatních pump po cestě.

Je to jasné - konečně na boleslavské čerpadláře dolehlo moje embargo a snaží se mě přesvědčit, že se polepšili. Nu což, začnu trestat jiné pumpaře. Zdražovat, to by jim šlo.

Ale jít s cenami dolů, když zlevňuje ropa? To jsou pořád řeči o tom, jak musí vyčkat na další vývoj, na reakci konkurence a podobně. Žádné takové. Už teď se zajisté čerpadláři se špatným svědomím třesou kvůli mému bojkotu strachy.

A já se těším na ten dobrý pocit, jak jsem je ztrestal svým nezájmem a ušetřil peníze. Udělám to hned, jak pojedu domů z redakce, v nádrži už šplouchá jen pár litrů. Ale teď si uvědomuji - vždyť po cestě domů stojí benzin všude stejně. Co ty na to, antimonopolní úřade?