V přízemní restauraci v Pirně mají velmi chutné pivo. Třetinka zhruba za tři eura a míst k sezení je dost. Se smíchem vzpomeneme na doby před pádem Berlínské zdi, kdy tu vrátný pouštěl do plného lokálu vždy jen tolik lidí, kolik právě vyšlo. Kdysi se tu stály fronty na hospodu! Zdejší podnik se velmi zlepšil.
Jdete pozdě! tvrdila servírka
Kavárna Praha na ústeckém labském nábřeží je nedaleko okresního i krajského soudu. Ideální místo pro schůzky obžalovaných s advokátem. Však se tu také páni v oblecích a dámy v kostýmech přes den scházejí. Jídelní lístek tomu nahrává, hotové jídlo a polévka v ceně 45 Kč se v centru Ústí hned tak nenajde. Navíc tu lze uplatnit snad všechny druhy stravenek.
A večer? "Měl jste přijít v pět, ne v sedm! Rezervace byla psána na pátou!" rozohní se servírka hned ve dveřích. Asi po půl hodině se přijde omluvit. "To jsme asi spletli my. Já to nemohla přečíst, objednávka byla taková načmáraná, omlouvám se," říká a staví na stůl jeden půllitr za druhým. Skoro by to vypadalo na tradiční pořekadlo, že "vrchní chce hosta utopit".
Chybu servírky během pátečního večera mnohokrát napravil i kuchař (z běžné nabídky minutek se vyklubalo velmi chutné jídlo), i majitel (marně jsme vzpomínali, kde smí host zůstat více než hodinu po zavírací době a klidně si stále objednávat).
A zdejší dobré pivo má také vcelku dobrou míru. Půllitrů, v nichž po opadnutí pěny zbýval do míry centimetr, nebylo mnoho.
Obsluha by měla jít na ušní
V Teplicích zkoušíme vyhlášenou Restauraci v trezoru. Patří do série podniků Staropramen. Jsou ve všech větších městech a útulné, v teplých barvách laděné interiéry jsou příjemné. Jak se však ukáže, kavárna Praha je oproti "Trezoru" tichý ráj.
"Oni jsou asi hluší," gestikuluje u stolu čtyřčlenná skupinka Němců, kteří se sem po nákupech přišli najíst. Opravdu si musí (stejně jako my) vypomáhat gesty, přes metr a půl široký stůl téměř není slyšet ani hlasitěji pronesená věta. Jídlo, které tu mívají dobré, jsme raději vynechali. Nechceme přijít o uši. Muž v dlouhé zástěře postaví na stůl jen ten staropramen. Míra je dobrá. Ovšem po žádosti, zda by mohl ztlumit vyřvávající rádio, se muž ani neohlédne a odchází. Dokonce se zdá, že zvuk z reproduktorů ještě zesílil. Vrchní se při rychlém placení diví. "Už jdete?"
"Je tu strašný hluk," křičíme na něj, aby nás vůbec slyšel. Také jen pokrčí rameny. "To je kvůli tomu, aby hosté u vedlejšího stolu neslyšeli, co si povídáte," omlouvá mladou obsluhu, která se baví při pravidelné dunivé technomuzice, jeden ze starších hostů sedící u vchodu. Říká, že sem chodí pravidelně "a už si zvykl".
Odcházíme a pokusíme se vybrat v lázeňském městě, kde je hospod nepočítaně, jiný podnik. A to už kolega v Mostě potvrzuje úplně podobnou zkušenost. "Doporučili mi tu hospodu Lucerna, že prý tu dobře vaří. Nebylo to špatné, pivo byl klasický český "mírák" - tedy centimetr pod rysku," telefonuje z Mostu. Ale strašně tam řvalo rádio, raději jdu jinam."
Na pivo už je pozdě
Nic nového pod sluncem. Obsluha se prostě k hostům nechová nejlépe. "A nedávno jsem dokonce v Ústí zažil číšníka, který mi půl hodiny před zavírací dobou řekl, že už nebude roznášet pivo.Dodal, že se mu nechce načínat nový sud," říká Josef Vejlupek, odborník na pohostinství a zástupce společnosti Drinks Union, která na severu Čech vlastní krásnobřezenský, velkobřezenský a lounský pivovar a která sama provozuje několik restaurací. "Ale na druhou stranu se oproti dobám minulým zlepšila právě třeba nabídka piva. Je víc druhů, je kvalitnější, hospodští jej umějí ošetřovat. A také je hezčí prostředí. A záchodky se zpřísněním norem bývají většinou čisté," hledá pozitiva Vejlupek.
 Pohled na Ústí nad Labem |
