Valná hromada Sevacu už jednou o návrhu likvidace podniku hlasovala koncem dubna. Tehdy se proti návrhu postavil Fond národního majetku, který drží téměř osmdesát procent akcií.
Na mimořádné valné hromadě už návrh schválen byl. Likvidace, do které podnik vstoupí 29. května, má vypořádat i loňskou ztrátu ve výši 65,8 milionu korun.
Akcionáři znovu odmítli záměr prodat nebo pronajmout firmu jinému subjektu. Podle ředitele Sevacu Josefa Prchala je v současné situaci likvidace nejlepším způsobem, jak se vyrovnat s většinou závazků.
Největší dluhy má zpracovatel plazmy vůči státní Konsolidační bance - půjčila Sevacu zhruba 770 milionů korun, což je zhruba devadesát procent všech jeho dluhů.
Prchal tvrdí, že v případě vyhlášení bankrotu nedostanou ostatní drobní věřitelé zpátky zdaleka tolik peněz, jako v případě likvidace. Už v dubnu prohlásil, že oddálení likvidace jen zvýší riziko, že banka, nemocnice nebo jiný věřitel podá návrh na konkurz.
"Likvidátor se zřejmě pokusí nějakým způsobem prodat aktiva. Bude hledat zájemce, kteří budou mít zájem o továrnu. Pokud se nenajdou, může ji začít rozebírat a prodávat po částech," předpovídá další dění Prchal.
Drahý podnik bez duše
Na stavbu areálu v Bohumile na Kolínsku poskytla vláda garanci na úvěr ve výši šest set milionů dolarů. Prakticky se jej ale nikdy nepodařilo uvést do provozu.
Sevac loni také prodal dceřinou společnost Sevapharma, jejíž tržní hodnota byla podstatně nižší než účetní. "Prodej Sevapharmy byl ale nezbytný, protože znamenal přísun prostředků," prohlašuje Prchal.
Loni v říjnu schválila vláda privatizaci podílu státu v Sevaku metodou přímého prodeje za dohodnutou cenu. Vyhlášená hodnota celého balíku akcií činila zhruba 83,5 milionu korun, ale do 1. března 2001 se nenašel nikdo, kdo by měl o podnik zájem.
Prchal již dříve prohlásil, že nároky státu jsou příliš vysoké. Zájemce musel například koupit podnik i s dluhy, navíc za cenu desetkrát vyšší, než je dnes tržní hodnota prodávaných akcií.
Zájemci o Sevac přitom jsou, byť požadují jiné kupní podmínky. Jde o tři zahraniční firmy (Baxter, Biotest a Neopharma). Na požadavky státu ale žádná nechtěla přistoupit.
Ambiciózní plán vlády krachuje
Původní plány vlády počítaly s tím, že Sevac bude pro Českou republiku zpracovávat krev od českých dárců a skončí tak závislost na zahraničních firmách.
Nakonec ale stát pravděpodobně přijde o miliardu korun, kterou do Sevaku za posledních šest let investoval, aniž by z továrny vyšel jediný výrobek. Další peníze už do něj sypat nechce.
Pokud by se nepodařilo ani při likvidačním procesu najít smysluplné využití objektu, stane se areál - jak se v kuloárech říká - nejdražším skladištěm na světě. Majetku, který lze rozprodat, je v něm odhadem maximálně za sto milionů.
|
Koncepce chybí, plazma se vylévá Většina českých transfuzních stanic vyváží plazmu ke zpracování do zahraničí a zpět dováží hotové léky, například pro léčbu hemofiliků. Některé však partnera nenašly. Tyto transfuzky odebranou plazmu likvidují. "Chybí tu jakákoli koncepce," uvedl hlavní odborník pro transfuzní službu armády Miloš Bohoněk. Podle něho není možné, aby si odbyt sháněla každá nemocnice na vlastní pěst. Likvidované množství plazmy odhadl na deset až dvacet tisíc litrů ročně, což je zhruba desetina až pětina roční produkce. Stanice získávají plazmu od dárců spolu s krví, jejíž další složku, červené krvinky, potřebují nemocnice k operacím pacientů. Likvidace plazmy představuje pro nemocnice finanční ztrátu. |
Co znamená zánik Sevaku - kromě ztracené téměř jedné miliardy - pro české zdravotnictví? Bezprostředně nic, protože továren na zpracování plazmy je v Evropě nadbytek.
Transfuzní stanice už dnes prodávají plazmu zahraničním firmám a zpět se dovážejí hotové léky. Když ovšem vláda před šesti lety rozhodla o tom, že postaví novou továrnu, vycházela kromě jiného z doporučení Rady Evropy, podle nějž mají být země ve zpracování krve soběstačné.
Pro to, aby podnik fungoval, však už stát - přestože měl ve vedení Sevaku své zástupce - neudělal takřka nic, nevypracoval ani jasnou koncepci transfuzní služby. Kritici projektu zase upozorňují, že ekonomické propočty byly od počátku nereálné.
