Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Zpráva o stavu běžeckého lyžování v Čechách

  16:27aktualizováno  16:27
Na první pohled to u nás nevypadá špatně. Jen poslyšte: Odborníci se shodují, že pro běžecké lyžování jsou tu mnohem lepší podmínky než pro lyžování sjezdové. Běžky na turistické úrovni jsou také velmi populární a stále více lidí lépe běhá.

Hodně tomu napomáhá fakt, že běžecké stopy jsou více a pečlivěji upravovány – především na Šumavě, kde je sedmdesát kilometrů pravidelně udržovaných tratí, v Krkonoších, které jsou s Jizerskými horami pospojované třísetkilometrovou sítí stop, a v Krušných horách se známou hřebenovou magistrálou. Tratě se začaly válcovat, nejenom projíždět, takže stopy jak klasické, tak bruslařské jsou kvalitnější.

Jak říká Pavel Ondráček, který je v úzkém kontaktu s výkonnostním během na lyžích u nás, lyžařský běžecký střed, jenž dříve začínal rekreační turistikou, dnes více inklinuje k rekreační výkonnostní aktivitě. "Tito běžci nemusí závodit, nemusí být registrováni v oddíle, ale jdou si prostě často zaběhat do dobré stopy a je na nich vidět, že to umí."

Druhá věc, začalo se hodně bruslit. Je to snazší, méně náročné na oběhový systém, rychlejší, víc se ujede a je to i čistší – běžci nemají potíže s mazáním, které je dřív dost omezovalo. Sportovní klasické lyžování vyznávají spíš už jen fajnšmekři.

Jezdíte na hory? Na čem se tam vozíte?

Martin Bojar, neurolog
Na hory jezdím několikrát do roka. Jezdím na sjezdovkách i na běžkách. To záleží na sněhových podmínkách, v Čechách se dostanu spíše na běžky. Za svých nerozvážných mladých let jsem jezdil i Jizerskou padesátku.

Jitka Burianová, atletka
Teď už bohužel lyžovat ze zdravotních důvodů nemůžu, na horách jsem nebyla alespoň čtyři roky. Ale když jsem mohla, jezdila jsem na sjezdovkách. Běžky příliš připomínají běh a já jsem na hory jezdila kvůli odreagování. Snowboard jsem kvůli svým potížím nikdy nezkusila.

Fero Fenič, režisér
Na hory jezdím velmi málo. Jsem letní člověk. Mám rád vodu, slunce, pro mě by zima ani nemusela být.

Petra Buzková, politička
Vloni se mi podařilo se na hory dostat po velmi dlouhé době, přestože jsem dříve lyžovala hodně. Předtím jsem byla na lyžích v roce 1989. Vloni mě tudíž velmi mile překvapilo, že lyžovat se nezapomíná. Teď si slibuji, že na hory začnu zase pravidelně jezdit a navíc mé dítě dorostlo do věku, kdy ho začnu učit lyžovat. Jezdím na sjezdovkách.

David Černý, výtvarník
Když jsem na to ještě měl čas, tak jsem jezdil lyžovat. Na sjezdovkách to umím, běžky k smrti nenávidím.

Miroslav Donutil, herec
Lyžovat jsem se nikdy nenaučil. Proto v zimě jezdím za teplem.

Petr Janda, zpěvák
Na hory jezdím rád. Dávám přednost sjezdovkám, na běžkách mě to nebaví. Na sjezdových lyžích to sice moc neumím, ale baví mě to.

Ivan Langer, politik
Na hory jezdím pravidelně. Preferuji sjezdové lyže, i když v mé výbavě jsou i běžky. Loňskou sezonu jsem vyzkoušel snowboard, a přesto, že to skončilo zničeným oblečením a spoustou modřin na nespecifikovaných částech těla, byl to úžasný zážitek. Doufám, že si to letos zopakuji.

Michal Pogány, trenér a manžel Šárky Kašpárkové
Na hory jezdíme v rámci tréninkové přípravy. Lyžařských atrakcí se se Šárkou neúčastníme kvůli možnosti jejího zranění, a tak jezdíme jen autem a lanovkou. Já od dob svého učitelování, kdy jsem jezdil na lyžařské výcviky, mám běžky a občas si na nich i dnes rád vyjedu.

Miro Žbirka, zpěvák
Jezdím často do Tater. Lyžuji na atomikách. Možná byste měli varovat čtenáře, až budu v Tatrách, protože když já jsem na sjezdovce, je tam velmi nebezpečně. Nedoporučuji být na svahu.

Lucie Vondráčková, herečka a zpěvačka
Na hory jsem jezdívala často, nejdřív na sjezdových lyžích, a když mě přestaly bavit, přesedlala jsem na snowboard. Teď si ale nemůžu dovolit žádné zranění, a tak na hory nejezdím. Nedovedu si představit Hanku ze Starců na chmelu se sádrou na noze.

Šaty dělají běžkaře

Současným trendům pomáhají i nové materiály, které umožňují jezdit na běžkách celkem jistě a stabilně a navíc nemrznout. Naprostým průlomem posledních let je přechod na syntetické spodní prádlo, které dalo sbohem bavlně. Vedle drahých zahraničních značek se prosadila stejně kvalitní, ale cenově mnohem dostupnější domácí Moira.

V čem je hlavní pokrok? "Zdaleka nestačí jen kvalita horní vrstvy bundy. Stejně klíčové je prádlo, které nenasákne potem, ale odvádí ho do další vrstvy. Lyžař je v suchu a teple," říká horolezec Mario Vlček, který se zabývá vývojem těchto materiálů.

Svou roli při tom všem hraje i módní efekt – mít kvalitní lyže a být dobře a hezky oblečen patří ke správnému běžeckému vychování, stejně jako je tomu na sjezdovkách. A když už se do toho člověk navleče, nechce jen jako závodník vypadat, ale chce se tak i pohybovat.

Šupiny se příliš neujaly

Jedním z trochu překvapivých zjištění je, že na rozdíl od zbytku lyžařského běžeckého světa v tuzemsku stále nejsou příliš v oblibě "lyže s šupinami" – tzv. nowax. Odborníci to vysvětlují následovně: "Šupiny u nás nemají tradici," říká Pavel Ondráček. "Ale to má pádné důvody. Jsou skutečně dobré jen pro začátečníky nebo vysloveně jen sváteční turisty, které běh vlastně ani moc nebaví.

Kdo začne jezdit trochu víc, brzy zjistí, že mají mnohem horší skluz, jsou pomalejší, a že šupiny nedrží dobře na všech druzích sněhu, takže se stejně musí občas mazat. Pak se navíc mnohem hůř skluznice čistí. Kdo jezdí častěji, tomu se šupiny brzy obrousí, a ztratí tím svoji funkci. Nelze je totiž strojově přebrousit."

Hodně populární jsou nyní takzvané combi běžky, na nichž se dá běhat klasicky i bruslit. Kondiční běžec tak nemusí mít dvoje lyže, dvoje boty, a rozdíl přitom prakticky nepozná. Závodní speciály by pořídil hodně draze, navíc je třeba mít lyže na prašan i na mokrý sníh, takže nakonec by výbava přišla na desítky tisíc.

Combi lyže přijdou na 1500 až 3500 korun, combi boty na 2500 až 4000. Se značkami si není třeba dělat starosti. Je to jako s auty rozdíly v kvalitě mezi hlavními značkami jako jsou Fischer, Atomic, Rossignol, či Madshus jsou minimální.

Volnost nabízí telemark

Kdo nechce trhat časové rekordy a rád by si občas vyrazil i trochu mimo stopu jen tak napříč zasněženými pláněmi, tomu lze doporučit jednoduché široké, bytelnější turistické běžky klidně tuzemské výroby, které se dají pořídit do 1500 korun.

Právě pohyb volným terénem se v tuzemsku zatím příliš neujal, ale v zahraničí vysloveně letí. Horám by to přitom velmi slušelo. "Buď se běhá turisticky, nebo závodně, ale vždy jen ve stopě," domnívá se, Pavel Ondráček. "To samé je ve sjezdu – chybí kombinace. Ve světě jsou však stále oblíbenější telemarské lyže s hranami.

Telemark – to je to pravé pro naše hory. Nahoru do prudkého kopce tulení pásy, dolů sjezd. Takovou lyži mohu i přimazat. Má volnou patu, hrany, telemarský tvar, takže je i točivá. Boty jsou vysoké, mohu si dovolit i krátký oblouk v členitém terénu. Dá se s tím jet i v lese. Lidé se však dosud šidí o formu lyžování, která je do našich hor nejvhodnější."

Za nejezdící lanovky se peníze nevracejí

Koncem února nejezdila kvůli špatnému počasí ve Špindlerově Mlýně tři dny lanovka na Medvědín. Měl jsem na ni tehdy koupenou týdenní permanentku, a přišel jsem tedy o téměř polovinu investovaných peněz. Pokladní mi tuto částku odmítla vrátit a poslala mě do kanceláře Skiareálu, kde jsme jsem ovšem stejně nepochodil. Nevím, zda je to běžný postup v Česku nebo i cizině, ale jednáním porovozovatelů areálu jsem rozladěn.
Marian Švejda, Praha

Od 20. do 22. února byly ve Špindlerově Mlýně nepříznivé klimatické podmínky a postupně docházelo k omezování provozu, až byl v provozu pouze vlek Krausovy boudy. Proto jsme přijali mimořádné opatření a vlastníci vícedenních permanentek si mohli 22. února vyzvednout v kanceláři Skiareálu poukaz na jeden den bezplatného lyžování.
Miloslav Kebrle, ředitel Skiareálu Špindlerův Mlýn

Většina evropských provozovatelů lyžařských středisek při zhoršených klimatických podmínkách nevrací jízdné. Peníze lze však požadovat při prokazatelné technické závadě na lanových technologiích. Sám jsem byl v únoru ve Třech Údolích ve francouzských Alpách. Dva dny tam zuřila vichřice a pětadevadesát procent lanových drah nebylo v provozu. Pro pořádek připomínám, že kapacita tohoto obrovského lyžařského komplexu je přeprava kolem 240 tisíc osob za hodinu. Provozovatel nikomu nevrátil z týdenního skipasu jediný frank.
Vít Moudrý, manažer Svazu provozovatelů lanovek a vleků

Přepravní řád Skiareálu Špindlerův Mlýn: "Provozovatel si vyhrazuje právo uzavřít dopravní zařízení v případě nepříznivého počasí, nadměrné rychlosti větru a výpadku elektrické enegie. V těchto případech nevzniká právo na vrácení jízdného."


Majitelé Krkonoš (názor čtenáře)

Ze svého prvního letošního ježdění ve Špindlu jsem si kromě dobrého pocitu (ostatně jako většinou z tohoto skiareálu) přivezl i lehkou naštvanost. Na svědomí ji má opět sobeckost a nabubřelost místní vlekařské mafie, která si myslí, že je majitelem Krkonoš a může si dovolit všechno...

Věděl jsem, že moc vleků nejezdí a že jediná otevřená sjezdovka je modrá nahoře na Mísečkách. Proto jsem si to s optimismem zamířil ke kase na parkovišti u Medvědína a čekal, že za celodenní permici (podotýkám, že bylo 25. 11.!!!) dám tak kolem 250 korun. Jak jsem byl naivní... Zřejmě jsem doufal, že ze Špindlu se konečně stane to "pravé středisko konkurenceschopné leckterým alpským areálům", jak místní hlásají již léta.

To však zřejmě ještě dlouho zůstane někde v oblasti science­fiction. U kasy se mi úsměv z tváře vytratil při pohledu na cenu 450 Kč. Hned vedle ní visel narychlo růžovou fixou na karton napsaný nápis: "V provozu jen Mísečky." Nezbylo mi nic jiného než vytáhnout kreditku (aspoň že to), zaplatit tuhle pálku, čapnout prkno a vyrazit sedačkou nahoru.

Co si myslet o tom, že vlekaři, potažmo jejich šéfové (a teď nemyslím jen ty ve Špindlu) nejsou schopni stanovit cenu permanentky úměrně k počtu upravených sjezdovek a otevřených lanovek! To, že si ten den na Medvědíně zničilo skluznice mega lidí proto, že ani jedna z dlouhých sjezdovek dolů k "Medvědu" nebyla upravená, bych vůbec neřešil. Sjezdovky byly oficiálně uzavřené a každý mohl přece jet lanovkou i dolů.

Proč má však člověk platit stejné peníze, když může použít jen dvě sjezdovky, jako za areál s deseti sjezdovkami. To je mi záhadou. Nehledě na to, že rozdíl čtyřiceti korun mezi cenou celodenní permice v hlavní (490 Kč) a vedlejší (450 Kč) sezoně se mi zdá spíše jako vtip než racionální kalkulace.
Adam Šebesta, Praha

Autoři:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Ilustrační snímek
Místo deseti druhů másel dvě, zato rakouská. Jak se liší obchody u sousedů

Velký supermarket v Dolních Rakousích je v pátek dopoledne plný penzistů úplně stejně jako o pár kilometrů dál za českou hranicí. A ani nabídka v regálech se...  celý článek

Ananas z Lidlu. Češi, Slováci a Maďaři kupují jiný než Němci a Rakušané. Je...
PŘEHLED: Další šizené potraviny. Sýrová náhražka, jablko místo pomeranče

Rozdíly v kvalitě potravin jsou i v privátních značkách řetězců. Test, který zpracoval Ústav konzervace potravin Vysoké školy chemicko-technologické, srovnával...  celý článek

Ilustrační foto.
Sušené výživy pro batolata obsahovaly nadbytek karcinogenů

Batolecí výživy dvou značek neprošly laboratorním testem, který zkoumal přítomnost maximálního přípustného množství karcinogenních látek. Odhalily to...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.