Lze tak nakupovat až do povoleného limitu - ten bývá u elektronických karet obvykle patnáct až dvacet, u mezinárodních i padesát tisíc korun za týden. Sporožirový účet je možné dokonce vybrat celý.
Platí proto zásadní pravidlo: ztrátu či krádež karty co nejdříve ohlásit, a případné škody tak snížit na nejmenší možnou hranici. I přes včasné nahlášení by však měl poškozený počítat s určitou finanční újmou.
Banky sice ihned kartu zablokují a zařadí ji na takzvaný stoplist - za poplatek, který může být sto, ale i čtyři tisíce korun podle druhu karty - , ale do určité doby nese odpovědnost za neoprávněné nákupy majitel karty.
To znamená, že ve většině bank do půlnoci dne, kdy ztrátu nahlásí, ručí celým limitem na výběry i nákupy. Většina bank na sebe bere případné škody až od půlnoci dne, kdy byla ztráta nahlášena, bez ohledu na to, jedná-li se o pracovní či volný den.
Živnostenská banka však ručí za ztráty teprve v první pracovní den následující po nahlášení ztráty. Déle nesou odpovědnost i klienti GE Capital Bank. Majitel standardní karty vydané touto bankou odpovídá za škody do konce dne následujícího po dni nahlášení ztráty či krádeže.
Jiná pravidla má také Komerční banka. Po dobu osmi dnů od nahlášení ztráty ručí majitel dvěma nebo pěti tisíci korunami podle typu karty, všechny ostatní škody jdou na vrub banky. Po skončení lhůty na sebe bere banka celou odpovědnost.
Ovšem s výjimkou případů, kdy zloděj či nálezce použije k výběru PIN. Pak nese celou škodu majitel karty, a to od její ztráty až do skončení doby platnosti karty. Podle Markéty Dvořáčkové z Komerční banky je však možnost zneužití karty po jejím zablokování minimální.
