Zvelebení státního bytu? Návratnost nejistá

Benešovým je po narození dalšího dítěte byt těsný. Musí ho měnit, i když je jim to líto - do jeho úprav totiž investovali několik desítek tisíc korun. Mají alespoň nějakou naději, že se jim vrátí? V nejlepším případě jen částečně. Zasklení lodžie? Nové podlahy, či dokonce výměna umakartového jádra za zděné? Pěkné, ale když se bude nájemník ze státního bytu stěhovat pryč, všechny vynaložené peníze za vylepšený byt se mu zpět asi nevrátí. Dokonce může při předávání bytu ještě zaplakat.

"Když vlastník bytu - tedy v tomto případě obec - zjistí, že v něm udělal nájemce úpravy bez jeho souhlasu, následuje přestupkové řízení a pokuta za černou stavbu v rozmezí deset až dvacet pět tisíc korun," vysvětluje vedoucí stavebního odboru Obecního úřadu v Praze 11 Jaroslav Heliš.

Pokud je úprava provedena navíc neodborně, může vlastník bytu dokonce trvat na jeho uvedení do původního stavu. I když je všechno v pořádku, je návratnost investic do bytu značně nejistá.

"My nájemní smlouvy neměníme, i když nájemník byt zhodnocuje. To znamená, že od nás nemůže čekat, pokud se odstěhuje, ani žádnou finanční náhradu," říká Ivana Fantová z odboru hospodaření s byty Obecního úřadu Prahy 11.

Jedinou jeho šancí je proto dohoda s novým nájemníkem, že mu stavební úpravy alespoň částečně zaplatí. "Nutit ho však k tomu nemůže," vysvětluje Michal Havlíček z Maxim Reality.

I lidé, kteří žádné stavební úpravy bytu nedělají, většinou něco z původního vybavení bytu mění. Zruší vestavěné skříně, nahradí běžné dveře shrnovacími či změní osvětlení v koupelně. Co pak?

V podstatě mají čtyři možnosti - buď namontovat vybavení původní, pokud si je nechali, či seženou podobné někde v bazaru, nebo rezignovat a opustit byt i s "lepším" vybavením. Poslední možností je opět dohoda s budoucím nájemcem, že si vybavení nechá a zaplatí za ně.