„To jsou každý rok skoro dvě procenta hospodářského růstu. Přeci nemůžeme celý růst vynaložit jen na energetické úspory,“ říká Beneš.
Úspory podle Beneše představují příležitost pro modernizaci celého hospodářství, jen je třeba najít správnou míru. S každým dalším „procentem“ je totiž dosažení dodatečných úspor nákladnější. Zatímco zpočátku to jde poměrně snadno, třeba zateplením budov, další fáze si už vyžádají třeba i modernizace celých výrobních linek.
Jak se k novému cíli, který má komise představit v prosinci, postaví oficiálně vláda zatím není jisté. Ministerstvo průmyslu se však dlouhodobě přiklání ke „konzervativnímu“ sedmadvacetiprocentnímu cíli.
„Případné zvýšení této hodnoty vnímáme jako nebezpečné s ohledem na negativní dopad na ekonomiku,“ říká náměstkyně ministra průmyslu Lenka Kovačovská.
Česko bude mít přitom co dělat, aby zvládlo mnohem lehčí cíl. Země by měla do roku 2020 uspořit 20 procent energie. Tento cíl však není závazný.
Podle ředitele aliance Šance pro budovy Petra Holuba jsou však Benešovy obavy přehnané. „Náklady, o nichž hovoří, jsou z velké části investice, které roztáčejí českou ekonomiku. V případě stavebnictví jde o investice podporující zejména malé a střední podniky a lokální pracovní místa,“ říká Holub.
ČEZ tvrdí, že přínosy z uspořené energie mohou představovat nejvýše tři čtvrtiny investic.
