Poslední šancí Eurotunnelu byla restrukturalizace z loňského roku. Díky řadě úsporných opatření a snížení finančních nákladů se loni podařilo skomírající projekt vytáhnout z červených čísel, ve kterých se topil od samého počátku.
Jednorázový zisk z restrukturalizace se přitom do celkových výsledků nezapočítává. - více o záchranném plánu čtěte zde
Akcionáři vyměnili své téměř bezcenné akcie za podíly v nové společnosti Groupe Eurotunnel. To zachránilo firmu před krachem, akcionáři ale přišli o některé bonusy, jako bylo například neomezené volné cestování. Firma zveřejnila už i výsledky za první čtvrtletí letošního roku, které slibují další růst.
"Rok 2007 dokazuje, že se skupina Eurotunnel odpoutala od své minulosti," cituje BBC z tiskové zprávy společnosti.
Tunel zajišťuje železniční spojení mezi Francií a Velkou Británií. Vize takové spojky existovala více než dvě stě let, vážně se ale o ní začalo uvažovat v druhé polovině minulého století.
Náklady na velkolepý projekt se později ukázaly být podhodnocené a zároveň si tunel nenašel tolik zákazníků, kolik se předpokládalo. Dluh se loni vyšplhal až na hranici devíti miliard eur. - čtěte Tunel pod kanálem je na pokraji krachu, vlaky jezdí
. nápad z dob napoleonaHistorie tunelu pod kanálem La Manche Tunel mezi Francií a Británií tvoří ve skutečnosti tunely tři. Dva, které slouží pro železniční přepravu, mají průměr 7,6 metru a třetí, servisní, měří v průměru 4,8 metru. Tunel je dlouhý 50,5 kilometru, z toho 39 kilometrů vede pod mořskou hladinou. I když je tunel ojedinělým inženýrským dílem, není nejdelší na světě. Tím je tunel Seikan, který spojuje japonské ostrovy Honšú a Hokkaidó a měří 53,85 kilometru. Myšlenka postavit tunel mezi Británií a kontinentem je stará přes dvě stě let. Už v roce 1802 navrhl Francouz Albert Mathieu Napoleonovi spojit Francii s Británií podmořským potrubím, v němž by jezdily kočáry. Desítky projektů ztroskotaly na technických problémech, ale i na obavách Britů ze ztráty ostrovní nezávislosti. Strach z "invaze tunelem" stál v roce 1882 za ukončením dvouleté výstavby. Plány se tak dostaly na nějakou dobu k ledu a znovu ožily až v druhé polovině 20. století. Oficiálně projekt stvrdily vlády Francie a Británie v roce 1973. Stavební práce trvaly od prosince 1987 do února 1994. |