Mezi ostatními vítězi národních kol soutěže EY Podnikatel roku vypadá trochu jako exot. Jako by do jejich světa nepatřil. Majitel rakouské čokoládové manufaktury Josef Zotter se prostě chce odlišit. Je to vidět už na první pohled, jednu botu má červenou a druhou černou.
„Zeptejte se sami sebe, proč nikdo nedělá boty s rozdílnými barvami. Přitom by to mohl být nový trh, který zaujme spoustu lidí. Kdybych dělal tutéž čokoládu jako Lindt, Nestlé či Milka, nikdy bych se tu s vámi nebavil, nikoho bych nezajímal,“ objasňuje vysoký Rakušan na uvítanou.
A začne poutavě vysvětlovat, jak dělá byznys po svém.
Podnikatel roku |
„Slyšel jsem, že až osmdesát procent evropských a amerických zaměstnanců nenávidí svou práci. Proto by na úkor velkých korporací měly vznikat malé podniky. Lidé jsou v nich kreativnější, práce je víc baví,“ říká Zotter.
Sám začal podnikat v roce 1987, ve svých šestadvaceti letech, kdy si s manželkou otevřeli cukrárnu. Zákazníci si je oblíbili a Zotterovi přidávali další obchody.
„A po devíti letech jsme zbankrotovali. Nestíhali jsme splácet půjčky, které jsme si vzali na rozšiřování byznysu. Rostli jsme moc rychle, byl jsem megaloman. Proto se už ve svém ‚druhém životě‘ snažím nemít žádné dluhy,“ vysvětluje.
Ale nenechal se odradit a brzy se do toho pustil znovu. Výrobu čokolády rozjel v budově bývalých stájí na statku svých rodičů. Začal experimentovat s bláznivými příchutěmi, mezi něž patří prasečí krev, ryby či umělá hnojiva. „Loni jsme pracovali hodně s hmyzem a červy. Teď zase zkoušíme aroma uzeného dřeva, které kombinujeme s ovocem,“ říká.
Všechny kombinace přitom vymýšlí a testuje sám. „Normální šéf obvykle sedí v kanceláři, má dvě sekretářky, pije kávu a přemýšlí o strategii. Já nejvíc času trávím vytvářením nových příchutí. Čokoláda nese moje jméno, tak to musím dělat sám,“ prozrazuje Zotter, který se vyučil kuchařem.
Když testuje nové chutě, musí se prý koncentrovat na sto procent. Nikdo na něj nesmí ani promluvit.
Zotter tvrdí, že se při vytváření nových produktů neřídí tím, co očekávají zákazníci. „Když firmy poslouchají, co chce trh, většinou pak přijdou s něčím, co je naprosto průměrné, aby to zachutnalo všem. V supermarketu vidíte, že zboží je z 99 procent stejné. U nás rozhoduju jen já. Dělám věci pro sebe, až pak pro ně vytvářím trh,“ popisuje svůj přístup.
A evidentně mu to vychází. Jen v Rakousku má roční obrat 22 milionů eur a každoročně investuje mezi dvěma a třemi miliony eur. Celkem má nyní v nabídce téměř čtyři stovky příchutí a každým rokem uvede na trh desítky nových. A ty, které naopak stáhne, „pohřbí“ ve své štýrské manufaktuře na „čokoládovém hřbitově“.
Ve své domovině zaměstnává 170 lidí, dalších 40 pracuje v jeho čínské továrně. Jeho čokoláda se prodává na 8 500 místech po celém světě.
A na závěr si znovu dloubne do konkurence.
„Spousta lidí tvrdí, že švýcarská či belgická čokoláda je nejlepší. Pro mě ale není nijak výjimečná. Znám některé dobré výrobce čokolády v Izraeli či v USA. Jsou mnohem kreativnější než ti evropští,“ usmívá se Zotter.
