Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Chci zachránit co možná nejvíc životů, říká japonský Podnikatel roku

  18:08aktualizováno  18:08
Monako (od zpravodaje iDNES.cz) - Japonský Podnikatel roku Nobumasa Cucui chtěl pomoci své dceři. Neuspěl, ale jeho snaha prodloužila život milionům dalších pacientů. Jediný z národních vítězů, kteří se dostavili na světové finále soutěže EY Podnikatel roku do Monte Carla, nedodržel na slavnostní ceremonii předepsaný společenský oděv.

Japonský Podnikatel roku Nobumasa Cucui | foto: EY

Japonec Nobumasa Cucui nepřišel na vyhlašování výsledku do monacké Salle de Etoiles s motýlkem, ale v tradičním japonském kimonu. Stejně jako zbytek rodiny, který ho na akci doprovázel.

Oddanost národním tradicím z něj však čišela také během rozhovoru, který v Monte Carlu krátce před vyhlášením výsledků poskytl pro server iDNES.cz a deník MF DNES.

Podnikatel roku

Svou vizitku předal „po japonsku“ oběma rukama a s mírným úklonem. Během rozhovoru se držel předem stanovených mantinelů. A ani když mluvil o bolestivých věcech, nedal najevo žádné emoce. „Tradice nám pomáhají stát pevně na zemi. Díky nim se můžeme soustředit na hlavní cíl, který sledujeme,“ říká.

Prosadil se přitom ve výrobě zdravotnických přístrojů, tedy v oboru, který je založen na neustálém zkoušení, testování a rychlých změnách. A stejně jako u ostatních podnikatelů, kteří se do Monaka touto dobou každoročně sjíždějí, je za jeho podnikáním silný příběh. U Cucuie navíc příběh s obrovským lidským rozměrem.

Fotogalerie

Před 35 lety založil firmu Tokai Medical Products jen proto, aby vynalezl způsob, jak pomoci své tehdy devítileté dceři, která trpěla vrozenou a nevyléčitelnou srdeční vadou. Japonec, který do Monte Carla přijel jako národní vítěz soutěže, detailně popisuje, proč se do toho pustil, přestože s medicínou neměl žádné předchozí zkušenosti.

Dceru sice už nezachránil, zemřela v roce 1991, ale její odkaz ho žene dopředu dodnes. Ostatně hlavním mottem jeho firmy je „zachránit co nejvíc životů, kolik bude možné“.

Proč vás snaha pomoci vlastní dceři překonat vrozenou nemoc vedla až k založení firmy?
Máme tři dcery a ta prostřední, Jošimi, se narodila s vážnou srdeční vadou. S manželkou jsme si tehdy dali jeden jediný cíl, musíme jí pomoci za každou cenu a pokusit se její nemoc vyléčit. Postupně jsme společně našetřili obrovské množství peněz, abychom mohli zaplatit za chirurgický zákrok, který by jí pomohl. Pak jsme navštívili spoustu univerzitních pracovišť a lékařských zařízení nejen v Japonsku, ale i ve Spojených státech, aby naši dceru vyléčili. Mluvíme o začátku osmdesátých let minulého století, kdy tato nemoc nebyla léčitelná, nedala se operovat.

Jak jste tedy postupovali dál?
Už jsme byli zoufalí. Pak manželka navrhla, že bychom mohli ty peníze, které jsme dali dohromady, věnovat na nějaký výzkum v tomto směru. Začali jsme studovat odborné časopisy a nakonec jsme narazili na jednoho lékaře, který zrovna pracoval na vývoji umělého srdce. Společně s ním jsme se dostali k tomu, že jsme vyvinuli srdce, které v laboratoři fungovalo dobře. Ale stálo by další spoustu peněz a času, abychom je mohli použít i v lidském těle. Dlouho jsme přemýšleli, co dál, ale nakonec jsme se rozhodli, že tuto myšlenku opustíme a začneme dělat něco jednoduššího. Začali jsme vyvíjet balonový katetr IABP, který dokáže přechodně zlepšit fungování srdce a umožní lepší „pumpování“ krve do cév. Na trhu sice nějaké takové katetry byly, ale ty americké se příliš nehodily pro japonskou populaci. Často praskaly.

Jak na tohle rozhodnutí reagovala vaše dcera?
Věděli jsme, že pokud by se nám podařilo vyvinout to umělé srdce, určitě bychom její život zachránili. Ale neměli jsme na to dostatek peněz ani nebylo jisté, za jak dlouho by bylo možné ho použít. Stálo by to desítky milionů dolarů a desetiletí výzkumu. Balonový katetr by byl dostupný rychleji, ale na druhou stranu by v jejím případě mohl přinést jen dočasnou úlevu. Hodně jsme váhali, jak naší dceři tuto změnu ve výzkumu vysvětlit, báli jsme, že z toho bude zklamaná. Když jsme jí to nakonec řekli, její reakce pro nás byla překvapivá. Řekla nám: „Já jsem, mami a tati, velmi šťastná. Co jste oba chtěli udělat jen pro mne, může zachránit život spoustě dalších pacientů. To je skvělé.“ Katetr jsme nakonec uvedli na trh v roce 1989, Jošimi bohužel o dva roky později zemřela.

Máte spočítáno, kolik životů už přístroje, které vaše firma vyrábí, zachránily?
Pokud jde pouze o zmiňované balonové katetry, které se používají při těch nejnaléhavějších případech, tak jsme v posledních dvaceti letech zachránili více než sto tisíc životů. Téměř v 90 procentech případů jde o japonské pacienty, protože v zahraničí jsme tento produkt začali prodávat teprve před dvěma lety. Vyrábíme však i další produkty, ale u nich se nedozvíme přesná čísla, protože nemocnice nemusí jejich použití hlásit. Ale odhadujeme, že jsme pomohli několika milionům pacientů.

Jak pokračujete dál ve vývoji?
Přicházíme dál s minimálně invazivními produkty, podali jsme patenty na více než třicet různých katetrů pro různá onemocnění. Teď jsme například získali certifikaci pro balonový katetr, který může pomoci už novorozencům. Jde o ty, kteří mají vrozené vady plicní chlopně. Když nefunguje správně, neotevírá se a nezavírá, nemůže krev správně cirkulovat po celém těle. Takové děti během několika měsíců zemřou. Ačkoliv doktoři by něco takového uvítali, žádná jiná globální společnost se do vývoje takového katetru nechce pustit, protože se na tom nedá vydělat.

Proč?
Počet pacientů s touto vadou je velmi malý, v Japonsku je to kolem dvou stovek novorozenců. Snažíme se tento katetr dostat na světové trhy. Odhaduji, že ve světě se narodí kolem šesti tisíc dětí, které touto nemocí trpí, a tento speciální katetr jim může pomoci. Je to nejmenší balonový katetr na světě. Pokud ho doktoři zavedou, na tváři novorozence je okamžitě vidět změna. Chytí normální barvu, hned zčervená.

Narážíte na velký problém současnosti. Umíme vyléčit spousty nemocí, ale v řadě případů se setkáváme s tím, že je to všechno moc drahé. A že nakonec nemůžeme poskytnout pacientům to, co by potřebovali, protože na to nejsou peníze. Jak z toho ven?
Nevím, jak je to v jiných společnostech, ale my se snažíme nehonit zisky za každou cenu. Postupně získáváme důvěru zdravotních institucí. Opakuji, postupně. A když nám věří doktoři, k penězům na výzkum dosáhneme od národní a místní vlády. Ale pomáhají nám i jiné firmy, dávám do toho i své vlastní peníze. Dědictví, které mi má druhá dcera Jošimi zanechala, je zachránit co nejvíc životů. Myslím, že právě to mě žene dopředu.

Orientujete se pouze na Japonsko, nebo usilujete o větší expanzi na zahraniční trhy?
Snažíme se vše budovat postupně, dlouho jsme se zaměřovali jen na Japonsko, kde máme v našich produktech tržní podíl kolem 40 procent. Poprvé jsme se za hranice vydali až v roce 2008. Naše tržby díky tomu postupně rostou, loni jsme dosáhli 31 milionů dolarů, tedy dosud nejlepšího výsledku. Ale se zahraniční expanzí máme plán prodeje zdvojnásobit do roku 2020. Nyní máme šest továren v Japonsku a jednu na Filipínách.

Jaké jste měl zkušenosti, než jste se do tohoto byznysu pustil?
Vystudoval jsem ekonomickou fakultu, nevěděl jsem vůbec nic o medicíně. Ale opravdu jsem chtěl zachránit život své dceři, studoval jsem po večerech odborné žurnály, věřil jsem tomu, že se mi to může podařit. Navštěvoval jsem mnoho výzkumníků, mluvil se spoustou doktorů. Tahle vnitřní sebedůvěra stála na dvou zkušenostech. Odmala jsem dělal judo, na střední škole jsem byl členem judistického týmu, se kterým jsme vyhráli několik soutěží. A pak jsme se stali šampiony Japonska. Viděl jsem, že je možné to dokázat.

A ta druhá zkušenost?
Ta už je spojena s byznysem. Společnost mého otce, která vyráběla vinylovou hmotu, byla velmi zadlužená, otec prohlašoval, že takové dluhy nebude moci splatit ani za 70 let. Chtěl vyhlásit bankrot. Já jsem pro něj tehdy pracoval. Přesvědčil jsem ho, ať to nedělá, protože jsem věděl, že se z toho můžeme dostat. A dluh jsme splatili za sedm let. Důležité je se nikdy nevzdávat. Pokud si myslím, že něco můžu udělat, je vždy v lidských silách to udělat.

Myslíte, že je pro budoucí podnikatele důležité, aby třeba sportovali? Pomůže jim to v jejich budoucí kariéře?
Nemusí jít zrovna o sport, platí to pro jakoukoliv lidskou činnost, pro cokoliv. Musíte mít silné odhodlání, něco zkusit a věřit, že nakonec uspějete. Stejně jako s těmi dluhy. Měl jsem dvě možnosti. Buď utéct, to by bylo snadné, nebo to vše splatit. Mnohem složitější cesta, ale pro člověka lepší.

Japonsko se dlouhodobě potýká s tím, že neroste tak rychle jako dřív. Co se stalo?
Máte pravdu, růst japonské ekonomiky byl v minulosti hodně dobrý. Japonsko dělalo hodně inovativní produkty, vedlo si lépe než země v ostatních částech světa. Naše výrobky se prodávaly dobře po celém světě, ať už jde o automobily, optiku, kamery. Teď si Japonsko dává oddech, nezažíváme úplně dobré časy, všechny ostatní asijské země nás nyní následují a dohánějí, nastoupily na stejnou cestu.

Ale co by měly japonské firmy udělat, aby se opět dostaly na výsluní?
Pro japonské společnosti je nyní příležitost v tom, přijít s něčím, co dosud nikdo jiný nedělá. Vytvořit zcela nový trh. Směřuje k tomu i podpora japonské vlády. Mně se to podařilo na trhu se zdravotnickými zařízeními, proč by se to nemohlo podařit i v jiných oblastech?

A v jakých sektorech má japonská ekonomika na to, aby prorazila?
Na tuhle otázku je velmi těžké najít přímou odpověď. Ale myslím, že každý sektor má tenhle potenciál. Ať už jde o nanotechnologie, biotechnologie nebo informatiku.

Západní média nyní pečlivě sledují dění v Číně a její rychlý, byť v posledním období poněkud zpomalující růst a hospodářský vzestup. Může tato země Japonsko ekonomicky nějak ohrozit?
Čína v žádném případě naši zemi neohrožuje, její růst stojí z převážné části na japonské technologii a komponentech. Ve skutečnosti neexistují žádné čínské technologie, nejsou tam žádné novátorské postupy v byznysu. Osobně si myslím, že Čína by bez Japonska neměla vůbec žádný růst.







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.