Nově se zavedlo kontrolní hlášení, hlášení o nezdanitelných příjmech, stát si vyměňuje informace o svých občanech s daňovými ráji, hlídá si nespolehlivé plátce DPH a chystá se zavést elektronickou evidenci tržeb. „Zatím ale informace neumí dobře využít k tomu, aby zajistila, že daňoví poplatníci nepodvádějí,“ myslí si Vančurová, která coby expertka v minulosti radila několika ministrům financí.
Co se děje poslední dva roky na finančních úřadech? Vidíte nějaký trend, kam se daňová správa ubírá?
Je na ní vyvíjen daleko větší tlak. Nejen z pohledu ministerstva a systému, ale i celospolečenský. Její výkon je jinak chápán.
Alena VančurováVystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze a od roku 1991 na ní učí, jak fungují daně. Spoluzakládala studijní obor Zdanění a daňová politika, nyní už třináctým rokem vede katedru veřejných financí na Fakultě financí a účetnictví. Od roku 2005 byla členkou poradních skupin pro daňovou politiku několika ministrů financí. Odreagovává se u vaření (nejvíc jí jde jihoevropská kuchyně) a u opery. Je vdaná, má dvě děti. |
Máte na mysli, že občané si sami přejí, aby se daně vybíraly lépe?
Podle průzkumů veřejného mínění je velice špatně snášen a odsuzován daňový únik velkých firem a naopak pořád přetrvává vysoká tolerance daňových úniků u drobných subjektů - živnostníků, fyzických osob. Voličstvo rádo poslouchá, když někoho obžalují, ale musí to být „velká ryba“. Nejde ale jen o poslední dva roky, nálada proti korupci, zneužití moci i daňovým únikům se stupňuje posledních pět let.
Vyvíjí podle vás daňová správa větší úsilí v boji proti daňovým únikům než dřív, nebo se nic nezměnilo?
Myslím, že ano, hledají se nové cesty. Je otázka, jestli nová cesta je vždy ta správná. Jak bude fungovat nezjistíte, když nový nástroj vymýšlíte, ale až když nástroj funguje.
Asi narážíte na kontrolní hlášení a elektronickou evidenci tržeb.
Ano. Kontrolní hlášení má za sebou nejhorší vlnu odporu - na začátku je odpor vždy největší, pak si na novinku daňové subjekty zvyknou a přestanou ji tolik kritizovat. Zatím kontrolní hlášení ještě nemohlo vykázat žádné pozitivní výsledky.
Změnilo se něco na práci samotných úředníků daňové správy? Ta loni nabírala stovky lidí, v Pardubicích zřídila speciální režimové pracoviště, kde se budou analyzovat kontrolní hlášení.
Efektivitu práce nedokážu posoudit. Když se podíváme na nabírání zaměstnanců - myslím, že situace je jiná v menších městech a v Praze. Potřeba úředníků v Praze je větší - jsou tu velké firmy a je jich tu hodně. Ale když se podíváte na průměrnou mzdu v Praze... Úředníci mají na stejných pozicích stejně jako v malých městech. Logicky se tu lidi shánějí hůř.
Dělá současné vedení finanční správy víc než předchozí?
Jdou na to jinak, ale spíš než revoluce je to evoluce. Možná trochu odvážnější evoluce v tom slova smyslu, že máme jiné možnosti, než jsme měli před desíti lety. Narážím na nové možnosti přenosu dat, elektronizaci. Otázka je, do jaké míry je umíme využívat.
A jak to hodnotíte vy?
Zatím to není žádná sláva, ale nikomu to nevyčítám, postupy se tomu musí přizpůsobit, musíme se to naučit. Jsme tak v období, které pro daňový subjekt není zrovna ideální. Daňová správa ho učí, aby udělal, co od něj potřebuje, ale nemá ještě dost sil na to, aby získané informace využila. Musíme jí na to dát trochu času, byť to není příjemné. Ale tak je to se vším - třeba i s recyklací druhotných surovin. Tam také chceme od občanů více ukázněnosti, než v konečných důsledcích umíme opravdu efektivně využít.
Co se týká práce s daty - daňová správa například není schopná automaticky porovnat údaje v daňovém přiznání poplatníka s údaji, které o sobě nahlásil na sociálce, úřadu práce a ve zdravotní pojišťovně, z registru nevyčte kolik má dětí ani zda manželka pracuje. Od toho se přitom odvíjí výše daně. Co s tím?
Dokud daňová správa nebude schopná přiřadit všechny informace podle rodného čísla, moc se s tím dělat nedá. Když je bude mít, naučí se je zpracovávat a může tak začít poskytovat i větší podporu daňovým poplatníkům - bude schopna předvyplnit jim daňová přiznání, a v jiných věcech po nich chtít zase méně.
Podrobná data má navíc pouze od těch poplatníků, kteří sami podávají daňová přiznání. Například neví, kolik berou jednotliví zaměstnanci, za ně podávají firmy přiznání hromadně. Nedávno přitom při detailní kontrole vyšlo najevo, že řada lidí si uplatňuje slevy na manželky a děti, na které nemají nárok. Není to chyba?
Daňová správa má informace zhruba o jedné třetině daňových poplatníků, protože zbytek nepodává daňová přiznání. Zaměstnavatelé se vždy dokázali ubránit, že individualizovaná data dávat nebudou, vždy se argumentace točí kolem „velkého bratra“. Ano, určitě by to pro zaměstnavatele představovalo další zatížení.
