První MANA vyrostla 6. června 1991 v Jihlavě, další hned týden na to v Praze. "Byli jsme tenkrát hrozně nervózní, jestli se bude prodejna lidem líbit, v noci jsem ani nemohl spát. Hned ráno se ale mé obavy rozplynuly, lidí bylo mraky," popisuje začátky historicky první manažer supermarketu Martin Hildemann.
MANA začala před patnácti lety zákazníky lákat na dodnes oblíbenou a velmi používanou kombinaci nízkých cen a krásnějších prodejen.
Každý týden navíc měla speciální akci - některé druhy zboží zlevnila o několik korun. O tom, co a za kolik lze v tomto týdnu dá koupit levněji, se zákazníci dověděli z v té době průkopnického reklamního nástroje - letáku, který sliboval dočasné snížení cen. Dnes už se v rámci konkurenčního boje řetězce předhánějí v tom, kdo zlevní více položek natrvalo.
Supermarket, jev v české kotlině dosud nevídaný, si hned přijeli prohlédnout obchodníci z celé republiky, uvedl Ahold. Ti se tak v první otevřené velkoprodejně mačkali spolu se zákazníky, kteří hned první den vykoupili například jablka.
"Nakupovali všechno. Hitem byla jablka jonagoldy, která byla ihned pryč," vzpomíná Martin Hildemann.
Konkurence, cenová válka, masivní reklamní kampaně - to všechno postupně pronikalo a sílilo i se vstupem dalších řetězců do dalších velkých měst v Česku.
Jednota vs. soukromník
O konkurenci, jak si ji představovala tehdejší ministryně obchodu a cestovního ruchu Vlasta Štěpová, mezitím snili lidé z menších měst a vesnic, kde bylo ještě dlouho po vstupu velkého řetězce jediným provozovatelem prodejen s potravinami spotřební družstvo Jednota, které dlouho odolávalo privatizaci.
Jednota byla ukázkovým příkladem toho, co dokáže monopol. Přemrštěné ceny, nedostatek zboží a v porovnání s dneškem nevídané otevírací doby.
"Nejen že máme potraviny dražší než ve městě, ale dost často není třeba máslo a koupit čerstvý chleba je docela kumšt," svěřila se redaktorovi MF Dnes v roce 1991 Jaroslava Šlechtová z obecního úřadu ve Stařeči na Třebíčsku.
Problémy s otevřením obchodu měli na venkově soukromníci proto, že ve vsích často nebyly jiné vhodné prostory, než prodejny okupované právě Jednotou. Nakonec se ale našli odvážlivci, kteří si otevřeli obchůdek přímo ve svém domě. A jejich počin se většinou setkal s kladnými ohlasy.
Češi poznali krásy konkurenčního boje
"Teď už máme soukromý koloniál, zeleninu i hospodu. Díky konkurenci se podstatně změnilo chování prodavačů v jednoťácké prodejně," pochvaloval si zkušenost s konkurenčním prostředím zástupce starosty Šlapanova na Havlíčkobrodsku.
"Dříve byl problém, aby tu bylo otevřeno i v době, kdy lidé chodí z práce. Soukromník zavírá až večer, a tak to v Jednotě najednou jde. V sobotu lze ovšem nakoupit jen v koloniálu. A v zelenině můžete zazvonit i v neděli," všiml si výhody nedělního prodeje místostarosta Bohuš Kruntorád.
Hustým sítím nezabránili
V roce 1991 přivítaly zákazníky také první moderní prodejny řetězců Delvita a Billa a o rok později první diskontní obchod Plus. V následujících letech expanze obchodních řetězců nabrala rychlé tempo. Na konci roku 2004 obchodní řetězce v ČR provozovaly 555 supermarketů, 426 diskontních prodejen a 160 hypermarketů, jejichž počet se loni zvýšil o několik desítek, přesné údaje však zatím nejsou k dispozici, napsala agentura ČTK.
Plán na rozumné udržení počtu supermarketů tak, aby nevznikaly velmi husté až monopolní sítě, tak ministryni Štěpové dlouhodobě nevyšel. Počet velkoplošných prodejen na jednoho obyvatele stále roste a v současnosti je v Česku nejvyšší ve střední Evropě.
Podle studie společnosti ACNielsen v Česku připadá na milion obyvatel 19 hypermarketů. Desítka nejsilnějších řetězců u nás spolyká téměř 40 procent veškerých útrat na potraviny, oblečení a elektroniku. - více zde
CO PSALY NOVINY V ROCE 1991DNES PREMIÉRA MANY Jihlava (bod) - První velkoprodejnu Mana, na níž se podílí holandská firma Ahold, otvírají dnes v Jihlavě. Interiér někdejší samoobsluhy Vysočina doznal podstatných změn. A to nejen díky zahraniční chladicí technice a drobným ozdůbkám, ale především uspořádáním regálů, které zákazníkovi umožňuje dokonalou orientaci. Druhy zboží, levnějšího než v jiných prodejnách, označují barevně orámované cenovky. Pokud bude u pultu s masem fronta, vezme si zákazník ze zvláštního strojku číslo a vrátí se, až je uvidí na červeném displeji. Anebo si mezitím zdarma poslouží kávou. Příjemní a usměvaví prodavači mají být samozřejmostí. "Dovážet budeme zejména ovoce a zeleninu. Hlavně zpočátku, časem se i v tomhle oboru u vás najdou schopní dodavatelé," vysvětluje zástupce Aholdu. Zboží z dovozu tu skutečně příliš mnoho není. Výrazný import není účelem. Spíše zaujme například balíčkované maso, kde spotřebitel nenajde doma pod kotletou žádné nepříjemné překvapení. Velkoprodejny Mana, letos by jich mělo být u nás otevřeno okolo 25, vyvolávají odpor soukromých podnikatelů. Co na to říkají zákazníci, kteří včera nakukovali dovnitř výlohami? "Podle mne jim konkurence jedině prospěje. Budou se více snažit... Něco se mohou naučit, vždyť tady byly a pořád ještě jsou všechny velké obchody stejné... Na první pohled vidím, že kultura prodeje bude lepší než jinde. A pokud zůstanou u rozumných cen, které propagují, budu sem chodit." Původní plán ministryně Štěpové mnoho atraktivních prodejen předem vyřazoval z privatizačních aukcí. Navíc by vedl ke vzniku příliš hustých až monopolních sítí. Ojedinělé a od sebe vzdálené prodejny by však naše podnikatele měly spíše stimulovat než ohrožovat. Pokud ovšem stačí držet krok. MF DNES, 6. června 1991 |
