Německá komise řešila například otázku, jak má samořízené auto reagovat v momentě, kdy už je zřejmé, že je nehoda nevyhnutelná. Jako příklad může posloužit situace, kdy se auto blíží k přechodu, na němž je několik lidí. Všem se ale vyhnout nelze, a teoreticky tak může systém volit, komu se vyhne, a komu nikoliv.
Čtěte také |
Podle německých expertů je nepřípustné, aby v takové situaci software auta mezi lidmi rozhodoval například na základě jejich věku, pohlaví, nebo jiných charakteristik, které bude schopen ve zlomku vteřiny posoudit. Možná by měla být naopak volba vedoucí k co nejnižšímu počtu zasažených osob.
Auta bez řidiče a legislativaPřestože mají některé firmy vyvinutá samořiditelná auta, oficiálně zatím na silnicích jezdit nesmějí. I tak se ale už na cestách pohybují. Například na dálnici mezi Německem a Francií vede testovací trasa. Stejně tak je tomu v Kalifornii, Nevadě, Floridě, Michiganu či na silnicích kanadské provincie Ontario. V Singapuru jezdí testovací taxíky. V Česku zatím žádná podobná trasa není, avšak od února letošního roku se o její schválení snaží ministr dopravy Daniel Ťok. Auta bez řidiče by se tak v budoucnu mohla prohánět mezi Brnem a Bratislavou na dálnici D2. |
Jasná volba musí být podle odborníků i v případě, že má autonomní vůz rozhodnout mezi zdravím lidí, životy zvířat nebo škodami na majetku. „V nebezpečných situacích musí mít ochrana lidského života vždy tu nejvyšší prioritu,“ konstatuje komise v doporučeních.
Za život zodpovídá počítač
Komise došla k závěru, že samořízená auta nikdy nesmějí nadřadit život jednoho člověka nad život jiného, všechny musejí vnímat jako stejně cenné. Vždy pro ně také musí mít prioritu zdraví a život člověka nad věcnými škodami.
Mezi jejími dalšími závěry je požadavek, aby bylo v každý moment jízdy zřejmé a jasně stanovené, kdo je za řízení zodpovědný - jestli člověk, nebo počítač. Tato informace musí být i zpětně přístupná, což se může hodit například při určení zodpovědnosti po dopravní nehodě.
Alespoň některá z doporučení komise, která také varuje před možnými útoky na počítačové systémy aut, by se měla stát podkladem pro budoucí změny německých dopravních zákonů.
Auta ale nebudou jediným dopravním prostředkem, který už ke svému fungování nebude potřebovat lidskou ruku. Již minulý rok byl na německých silnicích testován autobus Mercedes-Benz Future Bus, který absolvoval dvacetikilometrovou trasu (více čtěte zde).
Dalším příkladem částečně autonomního řízení je testování norského člunu, na kterém není žádná posádka. Úplně samostatné však plavidlo zatím není. Jeho řidič sedí za počítačovou obrazovkou a stroj ovládá na dálku (více čtěte zde).
