Podnikatelský a životní příběh čtyřicátníka Razmiga Hovaghimiana v mnoha ohledech připomíná hollywoodský scénář. Je přitom jedním z těch, kteří způsob konzumace audiovizuálních výtvorů, a tím i celý byznys továrny na sny, mění. Největším Hovaghimianovým počinem v tomto ohledu je web Viki.com, na němž lze v různých částech světa legálně sledovat nové seriály z mnoha zemí.
Hovaghimian se narodil v egyptské Káhiře do arménské rodiny. Na začátku devadesátých let, pár dní po svých šestnáctých narozeninách, přesvědčil rodiče, aby ho nechali samotného odjet do USA. Mimo jiné i tím, že si po brigádách na cestu sám vydělal. Nakonec už tam zůstal. „Na střední škole jsem totiž potkal svou nynější manželku,“ vysvětluje.
Z bagetáře dobře placeným konzultantem
Nejdřív mu se životem ve Spojených státech pomáhala jeho teta žijící v New Yorku, ale záhy se musel začít v Los Angeles živit sám. Dodnes pyšně vzpomíná na to, jak si přivydělával v bageterii a získal titul „Subway Artist“ – certifikát potvrzující, že umí rychle udělat a naservírovat sendvič s přesně předepsaným počtem plátků šunky a koleček rajčete.
Český zázrak nezadržitelně rosteSkypicker prodal letenky za 2,2 miliardy |
Později, když na univerzitě v Berkeley studoval politickou ekonomii a management, se učil během nočních šichet na nepříliš navštěvované benzince. Svou první opravdovou práci získal až po promoci.
Tehdy přišel na pohovor do jedné z významných konzultantských společností. „Najednou mi nabízeli plat 45 tisíc dolarů ročně, o čemž se mi předtím ani nesnilo,“ vzpomíná.
Díky pozici konzultanta viděl mnoho různých byznysů a velmi rychle sbíral zkušenosti. Po několika letech v branži se potom v roce 2007 ocitl ve strategickém oddělení společnosti NBC, majitele jednoho z největších holywoodských studií či celoplošné americké televize. Během tohoto angažmá dostal nápad na projekt Viki.
Všiml si totiž, že co se týká šíření seriálů nebo filmové produkce po světě, mají velcí holywoodští hráči velké mezery. „Běžně se soustředí na dvacet trhů, které jim dělají osmdesát procent tržeb. Ty ostatní úplně zanedbávají,“ popisuje Hovaghimian díru, kterou na trhu objevil.
Publikum narostlo díky rychlým titulkům
Na těchto trzích přitom viděl poptávku, která byla zjevná z pirátských stahování. Práva pro vysílání v těchto zemích přitom byla velmi levná. A tak vznikl videoserver, který legálně zpřístupňuje zahraniční seriály. V každé zemi je nabídka jiná. Záleží na tom, jaká je kde poptávka a kolik stojí vysílací práva. Společné je pouze to, že nikde není k dispozici domácí tvorba.
Ke globálnímu úspěchu však Viki nakoply až titulky, konkrétně jejich rychlá dostupnost a variabilita. Hovaghimian záhy přišel na to, že otitulkování zvýší sledovanost pořadu až čtyřnásobně. Platí to zejména u oblíbených, ale jazykově nesrozumitelných žánrů, jako jsou korejské nebo turecké telenovely.
Rychlá dostupnost titulků přímo v obraze navíc odrazuje piráty – kteří jsou v Hovaghimianových očích prostě fanoušky – od toho, aby si filmy nebo seriály stahovali. Problém však spočíval v tom, že profesionální překlad do mnoha jazyků je drahý a trvá zpravidla týdny.
Server Viki v tomto ohledu vsadil opět na komunitu fanoušků, díky kterým mívá titulky do druhého dne. Když se podařilo přesvědčit velká studia, aby začala fanouškovským překladům důvěřovat, fenomenální koncept byl na světě.
Hovaghimian kvůli této původní bokovce opustil i místo viceprezidenta NBC, kam se mezitím propracoval. Z kariérního hlediska se to ukázalo jako dobrá volba. Viki se přestěhovala do Singapuru, aby byla blízko asijskému trhu, který se pro ni stával klíčovým. Investory její příběh lákal, a tak po ostrém spuštění v roce 2010 přišel úspěch v podobě vysoké sledovanosti.
To je mimochodem opačná strategie expanze, než kterou volí největší internetová televize Netflix. Ta začátkem roku zpřístupnila své služby na všech trzích, ale titulky u méně používaných jazyků v základní službě chybí (více psali kolegové z Technetu zde).
Když v roce 2013 sledovanost dosahovala desítek milionů diváků měsíčně, rozhodli se spoluzakladatelé – kromě Hovaghimiana jeho přátelé Changseong Ho a Jiwon Moon – že se posunou na vyšší úroveň tím, že najdou strategického investora, který službu odkoupí.
Miliardový exit
Podle serveru TechCrunch jednali i s Yahoo nebo Googlem, ale nakonec se rozhodli pro méně známého hráče – japonskou e-commerce skupinu Rakuten. Ta koupila Viki v září 2013 za 200 milionů dolarů. Podle Hovaghimiana se zakladatelům líbila vize japonské společnosti i zaujetí pro věc jejího šéfa Hiroši Mikitana – podle agentury Bloomberg 249. nejbohatšího člověka na světě se jměním 5,6 miliardy dolarů.
Když už jsme u těch miliard: Hovaghimian ani jeho partneři nikdy nepotvrdili (ale ani zvlášť nerozporovali) částku, kterou dostali. Egyptsko-arménsko-americký podnikatel zároveň uvádí, že v okamžiku prodeje drželi spoluzakladatelé přibližně poloviční podíl ve firmě. Z toho ve výsledku vyplývá, že i on sám se stal v roce 2013 z českého pohledu miliardářem - ovšem samozřejmě jen korunovým.
Manažer AirBnBPraha je u nás čtvrtým nejžádanějším městem v Evropě |
Nutno poznamenat, že Hovaghimian jako miliardář ani milionář nepůsobí. Na rozhovor pro iDNES.cz, který se konal v jedné z pražských restaurací, dorazil přímo z letiště alternativní taxislužbou Uber. Na sobě měl obyčejné černé tričko a přes rameno batoh. Choval se a vypadal spíš jako nízkorozpočtový turista dychtící po poznání nové destinace než jako veleúspěšný podnikatel.
Zdání však klame. Po prodeji své firmy se dostal do představenstva japonského Rakutenu a od té doby spolurozhoduje o mnohem větších investicích a nákupech.
Například přibližně ve stejnou dobu, kdy Facebook na podzim 2014 za rekordních 19 miliard dolarů koupil WhatsApp, se Rakuten angažoval v akvizici konkurenční messengerové služby Viber. Hiroši Mikitan za ni zaplatil 900 milionů dolarů – tedy násobně méně než Mark Zuckerberg za WhatsApp.
Je nutno podotknout, že Viber měl v tu dobu přibližně třetinovou uživatelskou základnu, než WhatsApp. I tak je ale nacenění velmi rozdílné. Hovaghimian, který se shodou okolností s šéfkou Facebooku Sheryl Sandbergovou (někdejší investorkou ve Viki) přibližně týden před akvizicí o mobilních messengerech podrobně bavil, to ale podle svých slov chápe.
„Facebook má k dispozici hodně dat a v akvizicích je proto velmi dobrý. U WhatsApp šlo o to, odklidit z cesty potenciálního konkurenta, který by měl zanedlouho cenu sto miliard,“ myslí si.
Investoři už jsou skoupější
Sám Hovaghimian investuje do začínajících firem přes fond Graph Ventures. A chvíli poté, co prodal Viki, se stal díky vazbám z MBA studia na Stanfordu jedním z prvních investorů Uberu, dnes nejdražšího start-upu světa s hodnotou přesahující 50 miliard dolarů.
Řidičem UberuDiskotéky v autě, zvědaví cestující a srazy u nabíječky |
Právě princip tzv. sdílené ekonomiky je Hovaghimianovi velmi blízký. Podobně jako jeho Viki, i Uber je totiž firma, která pomocí existujících technologií propojila již existující skupiny lidí a vybudovala nový obchodní model.
Současnosnou astronomickou valuaci Uberu Hovaghimian hájí (těžko může z pozice investora zastávat jinou pozici). Zároveň ale ukazuje na to, že již dochází k splaskávání start-upové bubliny. I když je trh zaplaven levnými penězi, neví si už rady s bobtnající skupinou takzvaných jednorožců, tedy start-upů ceněných na více než jednu miliardu dolarů.
Těch podle Wall Street Journal za poslední dva roky rychle přibývá a nyní jich je 146. Až některé z nich začnou krachovat, bude to podle Hovaghimiana problém i pro ty ostatní. „Mnoho z nich totiž spolupracuje a jsou si vzájemně dodavateli,“ upozorňuje na provázanost na první pohled nesourodé skupiny.
Sám podle svých investorských zkušeností v posledních měsících pozoruje, že valuace u nově uzavíraných investičních smluv jsou přibližně o polovinu nižší, než bývalo ještě loni zvykem.
Nový projekt chce nabourat televizní zpravodajství
Zároveň se stále věnuje Viki a sleduje měnící se televizní trh, který se čím dál víc přesouvá od klasických stanic na různé on-line platformy. Podle Hovaghimiana tento trend bude pokračovat například tím, že původní tvůrci obsahu budou kvůli velikosti potenciálního publika čím dál častěji umisťovat své filmy či seriály nejdříve na internet a až pak do klasických televizí. Tedy opačně než dosud.
Trochu jiný, ale zároveň podobný svět – televizní zpravodajství – se chystá narušit jeho nový projekt Ripple, na němž pracuje s vývojáři z pražského studia STRV. Právě na jejich pozvání přijel tento týden do Prahy přednášet v rámci seriálu Silicon Valley Insights.
Zatím ideu Ripple popisuje tak, že se bude jednat o síť poloprofesionálních zpravodajů, kteří budou natáčet videa a na webu se z nich potom budou skládat jednotlivé příběhy. Celé by to mělo strukturou hodně připomínat sociální sítě jako Facebook.
