Premiér Sobotka ve čtvrtek řekl, že vnucování minimální mzdy v Německu nebo ve Francii může zaměstnance v dopravě vytlačovat ze zaměstnaneckého poměru do pozice osob samostatně výdělečně činných (OSVČ). Vidíte to stejně?
Je to tak a asi by to nebyl dobrý trend. Z mnoha důvodů. Může to vést až ke změně struktury odvětví. Řidiči kamoinů by se místo zaměstnanců stávali drobnými podnikateli, což je vzhledem k jejich profesi ekonomicky iracionální.
Ale toto je obecný problém se stanovením administrativních limitů, v tomto případě je to cena práce. Pokud existuje nabídka, poptávka a snadný únik regulace, začne k tomu docházet. To si ale musí uvědomit tvůrci regulace a zvažovat, kde a jaká regulace je na místě.
Pokuty pro kamioňáky |
České firmy můžou na Západě konkurovat i díky nižším mzdám řidičů a ceně práce. Stojí za pokutami snaha Francie zbavit se konkurence?
Jistěže nižší mzdy při jinak podobných podmínkách (stroje, servis atd.) hrají podstatnou roli, ale na straně druhé se mi nezdá, že by naši dopravci vytlačovali „domácí“ při přepravě zboží mezi jinými zeměmi než Českou republikou. A navíc, pokud by pracovali třeba mezi Německem a Francií, již dle platných pravidel by se na ně podmínka minimální mzdy vztahovala. Otázkou také je, zda při zahrnutí například diet při práci za hranicemi je rozdíl vůči minimální mzdě velký.
Jaký dopad do zdražení cen zboží odhadujete pro případ, že by se minimální mzda rozšířila do dalších zemí?
Především si myslím, že je třeba v Unii vyjasnit, zda a v jakých případech jsou tato pravidla přijatelná a jak se budou vymáhat. Považuji za zcela neodůvodněné, aby například český řidič při dopravě zboží z ČR do Francie přes Německo podléhal německé regulaci, a to přitom na pár hodin. Mám za to, že na tamní pracovní trh nevstupuje a regulace by byla neodůvodněná. Naopak, z mých debat s firmami, které do zahraničí pracovníky vysílají, plyne, že jsou sto dle dnešních pravidel, tedy platné direktivy, fungovat a být konkurenceschopní.
Česko má podporu KomiseVe sporu o vynucování minimální mzdy v dopravě stojí Evropská komise na stejné straně jako Česká republika, řekla ve čtvrtek v Lucemburku novinářům ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová. Připomněla, že komise už s Francií i Německem zahájila kvůli této věci příslušné řízení. "Do doby, než se toto vyřeší, tak by státy tato opatření určitě uplatňovat neměly," poznamenala Marksová, která o tématu jednala s eurokomisařkou pro zaměstnanost a sociální věci Marianne Thyssenovou. Dohodla se také se svou francouzskou kolegyní Myriam El Khomriovou, že o věci přijede jednat do Paříže. Česká republika je toho názoru, že doprava by měla být ze směrnice o vysílání pracovníků vůbec vyňata, protože její ustanovení se na tuto oblast nedají aplikovat, podotkla Marksová. Zdroj: ČTK |
Radislav Kusák z ČSAD Uherské Hradiště, který vede firmu pokutovaného řidiče, zmínil také velké administrativní nároky na Západě.
Přínosy regulace (zde pro německý pracovní trh musí být poměřovány s náklady na její naplnění) musí být přiměřené. I německý systém je administrativně složitý, a to myslím působí firmám ještě větší náklad než možný požadavek na vyšší mzdy, a v případě Francie je myslím složitost ještě vyšší. Myslím, že toto je silný důvod pro to, aby Komise regulaci označila jako nesoulad s právem EU. Nicméně uvidíme (o názoru Komise viz box).
Čeká podobná protekcionistická opatření i jiná odvětví?
Vlastně nejvíce se bojím, že podobné regulace se objeví ve více zemích a nebo „proniknou“ do více odvětví, což je zřejmě případ Německa. Tam pak platí, že náklad na plnění regulace je zcela v nepoměru k možnému efektu. Ten já osobně já považuji za sporný, i když politici, co regulaci prosazují, mají samozřejmě podporu tamních voličů. Jako extrémní případ si představme letadlo letící přes Evropu a dokládající, že po období v řádu třeba jen desítek minut má palubní personál nejméně minimální mzdu daného státu.
Co tedy s tím?
Myslím si, že představitelé zemí, jako jsme my, by měli přijít s dobrými argumenty a silnou koalicí pro to, aby hrozbu takovéhoto plíživého vývoje zastavili. Naše priorita by měla být, aby naši zaměstnanci, kteří pracují v zahraničí - jsou tam vysláni - nebyli v žádném případě nikdy v nevýhodě proti tamním. To ale koncept toho, že mají mít „obvyklou odměnu“, nezajišťuje, protože je znevýhodňuje. Toto je postoj, který má silné odůvodnění, a myslím, že by v Komisi i radě měl mít jasné zastání. Mám ale pocit, že vyjednávací taktika zemí v našem regionu byla doposud jiná.
