Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

KOMENTÁŘ: O koňské maso vlastně nejde. Je to organizovaný podvod

  14:03aktualizováno  14:03
Ponaučení z téměř celoevropské kauzy s koňským masem pro spotřebitele je, že snaha výrobců prosadit se na trhu použitím náhražek původních surovin v potravinářských výrobcích není ani náhodou výlučným problémem českého trhu. Ukazuje se, že nejen v případě této kauzy jde o dobře organizovaný podvod.

Řezník Sean Basey z Market Harborough ve střední Anglii dal před nádoby s masem značku přeškrtnutého koně. | foto: Reuters

Nejde přitom o to, nekonzumovat koňské maso. Naopak, pokud s tím nemá spotřebitel etický problém, je konzumace koniny spíše nutričním přínosem, například proto, že takové maso obsahuje málo tuku, což je dáno životním stylem koní a jejich obvyklou stravou. Nakonec i u nás byl koňský salám v minulosti oblíbenou a vyhledávanou pochoutkou.

Časy se ale mění a mnozí lidé, zejména ti mladší, odmítají jíst výrobky z masa ušlechtilých zvířat, za která se koně považují. Tím se oproti minulosti zúžily možnosti odbytu koniny a nastal problém, jak výpadek nahradit. Záměna za hovězí se přímo nabízí - konina je mu hodně podobná, a ještě je levnější. Zabít se tak dají dvě mouchy jednou ranou; zpracovat surovinu, která by jinak končila v kafileriích, a ještě na tom vydělat. Nebo vytlačit z trhu konkurenty, kteří své zákazníky neklamou a jejichž hovězí je opravdu hovězí.

Klamání spotřebitele, ať je to formou jiného než deklarovaného složení potravin, zavádějícími obrázky či nápisy na jejich obalech, nebo tajením původu potravin je v současné době základní nástroj konkurenčního boje. V silách a vědomostech spotřebitele přitom není ani náhodou odhalit a dešifrovat všechny finty, které se k takovému účelu používají.

Aféra s koninou

I proto přistoupila EU ke zpřísnění pravidel v označování potravin zahrnujícímu mimo jiné zákaz klamavých informací. Bohužel, současná taktika boje proti méně kvalitním nebo šizeným či kamuflovaným potravinám spočívá spíše ve snaze zavádět další a další povinné identifikační údaje, aniž by bylo řečeno to zcela podstatné: kdo potravinu vyrábí a odkud pochází rozhodující surovina. Naopak informace, kdo uvádí výrobek na trh, je zcela zbytečná, neboť to může být (a také často je) úplně někdo jiný než ten, kdo produkt vyrobil. Zavádějící je v tomto smyslu i systém čárových kódů. Ty identifikují nejen zemi výrobce, ale i zemi sídla dovozce či distributora. V praxi tak čárový kód začínající číslicemi 859 (Česká republika) znamená, že zboží s tímto kódem může pocházet odkudkoli, pouze k nám bylo dovezeno firmou působící na našem území.

Hovězí mimo nebezpečí

Jinými slovy, současná - i ta zpřísňující se legislativa - stále nedostatečně identifikuje potravinářské výrobky, což se ukazuje jako stále více nutné. Právě to totiž umožňuje podvodníkům zůstat minimálně do eskalace nějakého problému v anonymitě. Je tedy na čase změnit současné označovací strategie - a technicky to není nijak složité. Stačilo by totiž vyžadovat dvě základní zásady - jak u surovin, tak u finálních vyrobených potravin stanovit nepřekročitelnou povinnost identifikace konkrétního prvovýrobce a zpracovatele.

Že je to například u masa možné, ukazuje případ hovězího masa, kde taková povinnost po aféře s nemocí šílených krav (BSE) existuje a dohledatelný je každý jednotlivý kus skotu. U jiných druhů mas však takto detailní povinnost neexistuje, byť se na úrovni EU připravuje. Ještě důležitější by ale byla zřejmě povinnost uvádět na obalech výrobků skutečného výrobce s názvem a sídlem firmy, respektive adresou výrobního provozu (ta totiž může být jiná než administrativní adresa firmy). Taková povinnost však není - a ani se nepřipravuje! Je přitom zřejmé, že u toho, kdo se nestydí "podepsat" pod svým produktem, existuje menší pravděpodobnost kamufláží.

Hlavně, aby to moc nestálo

Na aféře s koňským masem má samozřejmě svůj podíl i spotřebitel. Mimo jiné tím, že nejen v Česku existuje značná část lidí, kteří mají stále hlouběji do kapsy, a proto vyhledávají co nejlevnější potraviny. To velmi často vede k nutnosti použít pro výrobu potravin levnější suroviny. Do hry však stále více vstupují i emotivní a právě etické faktory, jejichž společným jmenovatelem je odrazování spotřebitele od konzumace různých druhů nebo skupin potravin, zejména různých druhů mas, včetně koňského. I to nepochybně přispělo k potřebě jeho využití v potravinářství utajit.

Přítomnost nedeklarovaného koňského masa už byla odhalena i ve výrobcích na tuzemském trhu - v zahraničních výrobcích. Těžko se však i v budoucnosti najde v českém řízku nebo českém hovězím guláši. Ty totiž mají, na rozdíl od celé řady po světě i Evropě cestujících potravin, původ dohledatelný.

Autor:


Témata: Koňské maso, Tesco




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.