Brněnské nádraží je bezesporu jedním nejošklivějších a nejzanedbanějších v zemi. Zvláště v noční hodiny je průchod touto oblastí silným zážitkem. Velké plus ale přesto má: mají zde veřejné sprchy, na českých nádražích už věc nevídaná. Před nočním přesunem napříč republikou vítaná záležitost, která dodá další síly.
Jsem v Brně, kde pro dnešní den mé putování opět končí. Za středu jsem jel celkem celkem 17 vlaky a najel 908 kilometrů. Zpoždění se mi dnes opět nevyhla: načas jelo osm vlaků, u ostatních bylo ale zpoždění drobné do 10 minut. Výjimkou byly oba vlaky ze Slovenska, které přijíždí se zpožděním a ještě nabírají další kvůli stavebním pracem na české straně. Vyplatí se ale vždy se obrátit na průvodčí a zeptat se jich, jak je řešený přípoj na další vlak, ochotně volají na dispečink a zjišťují, zda budou čekat nebo ne. Takto na mě nečekal s téměř půlhodinovým zpožděním rychlík v Hulíně (na čekání jsem nijak netrval, když jsem zjistil, že naplánované pokračování z Olomouce na Krnov je opět náhradní autobus), naopak na mě počkal náhradní autobusy ve Valašském Meziříčí a railjet v České Třebové.
Díky průvodčímu z EC Hradčany čeká Railjet z Prahy do Brna v České Třebové, takže se bleskově přesouvám na jiné nástupiště a odjíždím do Brna. Vlak je velmi málo obsazený, což je dané především denní dobou.
EC Praha ze Žiliny si přiváží patnáctiminutové zpoždění, dnes prakticky minimum na této trase. Na rozdíl od ranního žilinského spoje jsou vozy podstatně „použitější“, zásuvky jsou například v jediném voze. Ve voze už chodí ochranka, protože jede v nočních hodinách. České dráhy a slovenský ZSSK ale slibují, že i na této trase sjednotí standardy.
Osobní vlaky mezi Šumperkem a Nezamyslicemi nepatří zrovna ke špičce ČD, staré koženkové, případně revitalizované koženkové vozy. V diskuzích často slýchám, co proti koženkám mám. Není to nic proti samotnému materiálu, je tyto vozy jsou už technicky i morálně zastaralé a tomu také odpovídá i „vůně“ celého vlaku. Vystupuji v Zábřehu na Moravě.
Momentálně ze Šumperku. Teplé letní noci už vzaly za své.
Pokračuji regionálním vlakem přes Uničov do Šumperka. Jde o první regionální trať, kde chce SŽDC zavést rychlost 160 kilometrů za hodinu. Jedním z důvodů je velký potenciál pro růst počtu cestujících.
Zaplněným pendolinem vyrážím do Olomouce. Po krátkém přesunu po koridoru se vrátím zpět na pomalejší tratě.
Po dlouhé době je trať na letiště Mošnov úplně novou v české železniční síti. I díky blízkému odletu charteru do Řecka jelo vlakem 25 lidí.
Ráno jsem si liboval nad krásnou krajinou Bílých Karpat. Ostravsko příliš estetický zážitek není, zvláště v takový zatažený den. Vlaky tu jsou ale dobře řešeny: region je protkaný sítí S linek, na kterých jsou většinou nasazeny patrové jednotky City Elefant.
Z Českého Těšína jsem na sedmdesátikilometrové cestě na mošnovské letiště.
Jedu podmračeným Ostravskem do Českého Těšína. Za chvíli přes Bohumín zpět do Ostravy. Český Těšín je další totálně rozkopané nádraží.
Polským motorákem jsem dojel do Hulína. Přípoj na Olomouc nečekal, takže měním plány a jedu poznávat Ostravsko.
A opět autobusem, výluka z Valašského Meziříčí do Kunovic. Zpoždění vlaku narostlo, autobus ale počkal. Jedou dva poloprázdné autobusy, bohatĕ by stačil jeden. Pochybuji, že s touto sekyrou ještě stihnu rychlik z Hulína do Olomouce.